Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stay with me - díl 1. Prosba

27. 3. 2009

 

                                                 Stay with me


   Sesshoumarův otec Inu no Tashou zemřel, když velitel vojáků,  kteří měli chránit Izaoyi matku Inuyashi ji zabil z lásky a chtěl, aby shořela na popel. Jeho otec ji ale zachránil  pomocí Tenseigi a  vrátil ji do světa živých. V té samé chvíli ji dal i červený ochranný oděv. Ona utekla i s Inuyashou, ale on tam zůstal a zemřel.
     Po smrti  velkého mocného psího démona zůstal jeho dědic Sesshoumaru a jeho mladší bratr, napůl démon napůl člověk Inuyasha. Inu to Tashou zanechal svým dvěma synům dva meče: Inuyashovi Tessaigu a Sesshoumaru Tenseigu.

 

Lord Vader ... jedná a mluví za Sesshoumaru (a občas kibicuje do všeho ostatního)

Amater........... jedná a mluví za Inuyashu, Kagome a za ostatní

                        postavy z anime Inuyasha

Vysvětlivky: Otome - dcera

                    Oto – mladší bratr, bratříček

                    Kassan - maminka

 

                                                            Prosba

                                           

 Jakmile uzavřeme přátelství musíme důvěřovat. Pochybovat můžeme předtím.

                                                                                                                        (Seneca)

   

Lord Sesshoumaru stojí na okraji lesa a dívá se do dálky. S jeho černou kožešinou co má na zdravém rameni si pohrává lehký vánek a zároveň mu čechrá stále poněkud ohořelé vlasy.
  „Lorde Sesshoumaru, tohle přeci nemůžete.“ Malý démon se konečně odhodlal zradit svého pána od šíleného nápadu
  „Jakene, sklapni!“ Sesshoumaru se narovná a zacloní si oči. Je to tak, jeho bratříček se blíží. Povzdechne si. Chvíli sice zvažoval, že to neudělá, ale včera byl jejich útok příliš divoký a oni málem nevyvázli. A co víc, ohrozili Rin. Jeho Rin. Je skoro jako jeho dcera.
  To už víc nemohl dovolit.
   „Jedeme “ řekne a pobídne černého zjizveného koně na jehož hřbetě sedí Rin a zvědavě se rozhlíží.

   „Ale no tak Inuyasho, pokolikáté ti mám říkat, že ty brambůrky byly pro všech...“  Kagome nedořekne jak vrazí do Inuyashi. To bolí. Vykoukne zpoza jeho zad a i ostatní se zastaví. Inuyasha se dívá do dálky a přemýšlí kdo to je. Podle pachu jeho nenáviděný bratříček, ale podle vzhledu... nakonec podle čichu se rozhodne, že je to jeho poloviční bratr. Pomalu vytasí Tessaigu a ta se ihned změní. Z katany se zubama se změní v blyštivý meč s kožešinou na rukojeti.

„Sesshoumaru!“ vyplivne Inuyasha  a postaví se před všechny. Je nějaký divný, ale je to on. Miroku chytne Shippa a za ruku Sango a vleče pryč z bojiště. Kagome otočí kolo a chce zmizet, ale nakonec zůstane.

    Inuyasha zatím se zachmuřenou tváří  očekává svého bratříčka a nevnímá Kagome.

    Zpoza terénní vlny se po chvíli vynoří černý kůň nesoucí malé děvče.Nedaleko něj pospíchá  jakási jiná malá postavička. Vedle nich jde štíhlý muž v černém oblečení, přes pravé rameno černou kožešinu. Stříbřité vlasy, které jako jediné narušují jednotu té černé barvy září v podzimním slunci jako tekutý kov. Vypadá, že je klidný a nevšímá si Inuyashi  připraveného k útoku. Klidně jde dál k nim.

   To je léčka, pomyslí si Inuyasha  a rozletí se vpřed. Nabírá rychlost a jeho žluté oči jsou  soustředěné na postavu vedle koně. Nic ho nezajímá klid Sesshoumaru. Červený ochranný oděv září a za ním vlají stejně stříbrné vlasy jako jeho bratra Sesshoumaru. Už napřahuje meč, když uslyší Osuwari! Meč mu vypadne z ruky a zabodne se o kus dál. Ihned se změní v zubatý meč podřadné kategorie. Inuyasha přistane před Sesshoumaru s čenichem zabořeným do zelené trávy. Vyskočí a místo, aby se podíval na bratra zařve  na Kagome.

  „Proč zase? To je mezi mnou a jím!“  rozčiluje se.

  Osuwari!“ klidně řekne Kagome a Inuyasha se opět rozplácne u kopyt koně. Ten se poleká nezvyklého ruchu u svých kopyt a vzepne se. Ve vzduchu zahrabe kopyty.

  Osuwari! Osuwari!“ křikne ještě několikrát Kagome a přiblíží se k Inuyashovi. Ten už polosedí pololeží na trávě a podpírá si hlavu. Je vzteky bez sebe, že  nic nemůže dělat a nechce vidět pohrdlivý úšklebek Sesshoumaru. Stejně má pravdu on a je to léčka, vztekle si opět pomyslí. Tentokrát  to však nebude on, kdo bude  Kagome zachraňovat, ale v hloubi srdce ví že to není pravda. Za kamenem vykukuje hlava Miroku a Sango se Shippem. Nechápou co to Kagome provádí.

  Miroku bezmyšlenkovitě pohladí Sango zadeček a jen si přiloží ruku na tvář, na které se objevil otisk sanžiny ruky.

  „Kagome - sama,“pozdraví ji úklonou hlavy a zdvořilým oslovením zároveň poděkuje.
  „Přišel jsem za tebou Inuyasho. V míru.“ Sesshoumaru skloní hlavu a obrátí prázdnou dlaň směrem k bratrovi.

  Inuyasha si odfrkne a otočí se k němu zády.

  Osuwari!“ vykřikne zlobně Kagome.

  „Za co? Nemáme se rádi. Tak dobře. Co tady chceš?“ když vidí jak je Kagome neústupná. Inuyasha se zvedne z trávy, ale Kagome vidí jak trucuje. Povzdechne si. Někdy je jak dítě.

  „Sesshoumaru ti něco chce říct a já chci vědět co Inuyasho.“ Kagome se ho dotkne. Inuyasha k ni stočí hlavu.

„Dobře. Vyslechnu tě,“otočí se na bratra, „ ale jen kvůli Kagome!“ Nemá ho rád, jeho pýchu a povýšenost. I když je jinak oblečený a má toho koně stejně ho nebude mít rád. Nebude zatvrzele si řekne.

   „Inuyasho- ..“ Sesshoumaru se zhluboka nadechne, jak mu uctivé oslovení nejde mezi zuby. „-sama. Přišel jsem za tebou, abych tě požádal o ochranu své,“ Sesshoumaru se podívá po Rin „ ..své dcery Rin,“dokončí větu, která ho stála příliš mnoho.  Příliš hrdosti. I strachu a bezesných nocí.

   Inuyasha otevře pusu a zaklapne ji. Zamrká. Konečně se dočkal toho o čem taková léta snil. On ho oslovil, požádal ho o pomoc a tím se omluvil. Nemůže tomu uvěřit. Zavrtí nevěřícně hlavou a posadí se. Ne to je nemůže být pravda. Je to přilíš krásné než, aby to byla pravda.To ne.. neví co dělat. Vysnil si to jak bude reagovat a když dojde na realitu neví jak dál. Absolutně neví jak dál. Podívá se bezmocně na Kagome.

  „Inuyasho,“ ozve se jemně Kagome, ale nic víc neřekne. Otočí kolo. To si musí oni dva vyřidít sami. Ona nemůže do toho zasahovat.

   Inuyasha se zvedne a najednou jako by viděl svého otce. Co by asi udělal? Zvedne hlavu a klidně odpoví.

„Postarám se a ochráním tvou dceru Rin, Sesshoumaru.“ Cítí jak teď by byl na něho jeho otec pyšný. Ví, že Rin není jeho dcera a to, že za ním přišel ho jistě hodně stálo stejně jako jeho teď, ale prosbu bratra se neodmítá.

„Jestli chcete, můžete dnes s námi zůstat. Stejně za chvilku se setmí. Sango s Kagome budou šťastné. Mají Rin moc rádi.“ Navrhne Sesshoumarovi. Pak se obrátí  a pokyne ostatním rukou.

  Sango, Miroku a Shippo se zvědavě zvednou  a přemýšlejí proč se do sebe jako tolikrát předtím nepustili. Jdou spíš se neochotně vlečou k Inuyashovi.

„Rin s námi od teď bude cestovat.“ Miroku se chce ozvat, ale herda do zad od Sango ho umlčí.

  „Jejej!“ Shippo poskakuje. Je rád, že bude mít kamarádku. Kagome s klidným úsměvem přikývne

  „A dnes pokud mé pozvání Sesshoumaru přijme, budeme tábořit společně.“ Všichni vytřeští oči. Jistě přijmout pod ochranu Rin je správné, ale hned tábořit? Se Sesshomarem?   Zaváhají a myšlenky se jim začnou toči kolem, uhranutí, nemoci a dalších věci. To je Inuyasha? Jen Kagome je na něho moc pyšná.

  „Přijímám rád, Inuyasho,“ řekne tiše Sesshoumaru a pokyne Jakenovi, aby přišel blíž. Ten je okamžitě u něj a Rin vzápětí sundá Sesshoumaru ze sedla.
  „Budeš v bezpečí Rin,“zašeptá ji do vlasů a postaví na zem. Tolik se o ni bál a představa života bez ní je pro něj utrpením. Pravdou taky je, že si potřebuje odpočinout. Od doby, kdy je jen stínem sebe sama jsou mu neustále v patách nepřátelé a on už si nese nejedno zranění.
  „Sesshomaru-sama,“ozve se Jaken.
  „Ano?“ hlas jeho pána je už dopředu zamítavý k jakýmkoliv námitkám.
  „Povedu koně, pane“ schoulí se mužík do sebe.
  „Dobře Jakene.“ Netečně svolí Sesshoumaru.

Inuyasha ví dlouho o jednom pěkném místě nedaleko. Kdysi,  když ještě byl sám tam dost často tábořil. Za mlčenlivého pochodu dorazí  k jeskyni důmyslně schované ve spleti keřů a nedaleko je vytékající pramínek vody.

„Tak jsme tady. Je tady krásně ne?“ otáže se. Všichni něco zahučí a dívají se bezradně po sobě. Jen Inuyasha si ničeho nevšímá. Miroku se Sango raději zmizí pro dřevo a Kagome stáhne z kola batoh. Otevře ho a začne se hrabat. Tady je. Přece jen věděla, že to jedno lízatko ještě někde musí být.

  „To je pro tebe Rin“ podá ji ho. Rin to rozpačitě vezme a koukne po Sesshoumaru sama.

„Tak si vezmi Rin. je to určitě dobré.“ Inuyasha je překvapený jak jeho bratr pohradající lidmi se stará o to lidské dítě. Ne o svou dceru. Podívá se na sesshoumarovy  vlasy a co má na sobě. Dnes je vůbec zvláštní den.

„Mohl bych na slovíčko Sesshoumaru?“ Něco se mu na celé situací nezdá a nechce, aby ostatní věděli, že je tady něco divného. Některé věci nejsou pro ně zrovna vhodné.

  „Jistě,“ odpoví Sesshoumaru a zastaví jediným pohybem ruky Jakena, který chce jít s nimi. Následuje bratra na nedalekou skálu, kde se oba posadí. Sesshoumarovi ten pohyb působí bolest, ale ovládá se dost, aby nikdo nic nezahlédl. Chvilku se pozorují a pak si Seshomaru povzdechne.
  „Tak se ptej, máš na to právo.“

  „Fajn.“ Zabručí a pak zlostně vyjede. „Co to vyvádíš? Nejsi nemocný nebo podobně? To ti není vůbec podobné.“ Pak si povzdechne. Neví jak s nim mluvit. Musí klidně, klidně.   „Dobře co se děje? O Rin si nedělej starost. Kagome se Sango budou nadšeny a všichni ji budeme hlídat jako oko v hlavě.“ Odkašle si a zdvihne hlavu. Vůbec nevím co mám dělat nešťastně si přizná. Neví jak se chovat k bratru, kterého nesnáší a přitom musí s nim mluvit. Poprvé nad mluvit normálně bez mečů.

  „Nic nevyvádím. Je to dlouhá historie, ale shrnu ti to, abys porozuměl. To že nejsem zrovna oblíbený mezi ostatními démony asi víš. Nikdy mi to nevadilo. Jenže teď se Panteři spojili, aby mě zničili. Nevím jestli jim to nakukal Naraku či jiný parven, ale použili Rin jako návnadu. Přišel jsem si pro ni, bojoval a vyhrál. Ale stálo mě to moc a Tokijin. Od té doby se snažím přežít každý další útok a ochránit ji. Pokud se divíš obleku, ten už taky nemám. A kůň je místo ještěra.“ Sesshoumaru se lehce usměje. „Tak víš vše. ...jen snad..zítra od vás odejdu. Musím srovnat účty a nechci aby se Rin něco stalo.“ Sesshoumaru se zadívá kamsi za Inuyashu, kam jeho brat nemůže dohlédnout.   „Pokud budeš souhlasit, Jakena tu nechám s ní. Nevypadá na to, ale dokáže být užitečný.“

  Inuyasha poslouchá očarovaně. Je to poprvé co s ním Sesshoumaru mluví jak ne s dítětem nebo vzteklým psem, ne jako s někým kým pohrdá, ale jako by si byli rovni. Jeho nitro se naplni bázní a pocitem, který neumí definovat. Konečně se toho dočkal a v té chvílí by Sesshoumarovi nedomítl nic. Přece jen je to bratr. Mají stejné oči i vlasy, ale přece jen je tady jen kvůli tomu, že něco potřebuje.

   Tehdy před léty ho nechal ve válce aniž mu pomohl, když potřeboval jeho pomoc proti panteřímu klanu a teď on splní svou povinnost. Udělá to co neudělal před léty a nepřišel na jeho výzvu. Pomůže mu. Zítra odejdou spolu. Jeho Tessaiga s Větrným šrámem mu pomohou.     „Děkuji,“ řekne tiše. „Jaken může tu zůstat. A teď pojďme. Podle vůně cítím něco báječného.“  Zvedne se a vrací se spolu s bratrem do tábora.

  Sesshoumaru jde po jeho boku a i on si užívá pocitu klidu, který tady vládne. Strach a napětí z něho spadly jako mávnutím kouzelného proutku a on se dokonce těší na jídlo. Inu, přeci jen, dívky vaří lépe než Jaken. A on, když je zraněný potřebuje víc jíst. Když uvidí ostatní pohromadě kolem ohně a Rin, jak si hraje a vesele štěbetá s malým liščím démonem, píchne ho u srdce. To on nikdy Rin dát nedokázal. Tolik lásky a přátelství, jako je kolem ni cítit teď. Když děvčátko pohne hlavou, světlo ozáří tenkou jizvu na jejím čele. Lord bezmocně stiskne rty. Tehdy nebyl dostatečně rychlý. Ale teď se vrátí a oni poznají co to znamená rozzuřit ho.
   Když na něj Rin zamává, pousměje se a sedne si vedle ní. Poděkuje úklonou hlavy Kagome za misku jídla a potom se spolu s ostatními do něj pustí.

  Inuyasha vezme tu svou a rychle ji zhltne. Pak nenápadně natáhne ruku do batohu a začne lovit.

   „Auu!“ zaskučí když je slyšet plesknutí  Kagome na jeho ruce.

  „To je po jídle a pro všechny. Že se nestydíš.“ Přísným hlasem se ozve Kagome. To tedy ne pomyslí si Inuyasha otočí se a odejde od ohně. Už je to na něho moc. Nejdřív objevení jeho cizího bratříčka, pak její věčné Osuwari a nakonec ho ještě poníží před Sesshoumaru, že ho plácne jako malého kluka. Vyskočí na strom, který tady má tak rád a je pohodlný  a lehne si na širokou větev. Dnes musí bdít. Poslouchá štěbětání Rin, Kagome a Sango i veselý vískot Shippa. Musí všechny ochránit. Má tolik odpovědnosti. Zadívá se do kraje a loví všemi svými smysly zvuky i pachy, které k němu přicházejí, ale necítí nic co by v něm probudilo  TO co mu říká, že to je nebezpečné. Zítra je tady opustí a pomůže Sesshoumarovi. A pak vše bude při starém. Mrkne se na Sesshoumara. Sluší mu to více než v tom co měl. Muselo se mu stát něco hrozného, že za nim přišel. Pohlédne na ostatní, kteří sedí u ohě a jejich tváře jsou ozářovány plamínky. Za chvilku  narozdíl od něho půjdou spát.

  Nechceš pak vystřídat?“ uslyší hlas Miroku zezdola..

  „Ne,“zavrčí. „Zvládnu to.“ Už si ho dal nevšímá a zastrčí si ruce do širokých rukávu kimona. Miroku pokrčí rameny. Zas má tu jednu ze svých nálad.

   Sesshomaru sleduje Rin jak si ještě chvilku hraje s liščím démonkem, ale stále častěji zívá. Přeruší tedy zdvořilostní konverzaci s Kagome a přistoupí k nim.
  „Rin, měla bys jít spát byl to namáhavý den.“
   „Ano, Seshoumaru-sama,“ukloní se mu Rin.

   „Dobrou noc všichni,“ukloní se ostatním a odhopká za Sesshoumarem, který ji ukáže místo kde bude spát. Nedaleko má svou deku vždy bdělý Jaken, který teď z povzdálí sleduje svého pána i Rin.
   Rin se stočí na Jakenem připraveném lůžku do klubíčka a za chvíli spí. Sesshomaru ji chvilku pozoruje, pak, když má pocit, že je moc schoulená a musí ji být zima, si z ramene sundá kožešinu a zabalí ji do ní.
   „Spi sladce, otome,“zašeptá a pak se sám posadí pod nedaleký strom.

   Inuyasha koutkem oka zachytí jak přes Rin malé děvčátko přehodí kožešinu a vzpomene si na své dětsví kdy žila jeho matka. Taky se o něho bála a když bylo zima ho přikrývala dekou. Měl ji moc ráda, ale čím byl starší tím víc si uvědooval, že je vyvrhelem. Že nikam, ale naprosto nikam nepatří. Nepřijali ho lidé a démoni taky. Byl někde mezi dvěma světy a jeho bratr ho nesnášel. Kdyby nebylo společného otce... hořkost v něm vzkypí. Jediný  kdo ho měl rád bez podmínek byla matka. I Kikyo, mocná kněžka po něm chtěla  sice jemně, ale neustále, aby se změnil v člověka a on toužící po klidu a po tom co kdysi měl to skoro udělal a pak přišla zrada v podobě šípu. Má rád Kagome, která je tak podobná se svou sílou Kikyo, ale bojí se, že to dopadne stejně jako s Kikyo. Zaslechne otome a srdce se v něm sevře. Ne musí být tvrdý, protože on bude vždy někde mezi světy a tam musí být tvrdý jinak umírá. Podívá se jak všichni spí. Pak se zahledí na Kagome. Má ji rád, ale není si jistý je to láska není to láska co vlastně chce?

  Moc ne jen nechce být sám. Chce mít někoho vedle sebe. Potom touží už tak dlouhou a  i když teď cestuje s Kagome, Sango, Miroku a Shupppem stejně má pocit, že je pořád sám. Chrání je, bdí nad nimi když odpočívají, ale ve skutečnosti je sám. Mají společný cíl to ano a to najít střípky Shikon no Tama, najít a zabít Naraku, ale co pak? Kagome sem nepatří a on zvykl by si v jejím světě? Neví to a uvažuje o tom hodně dlouho a bojí se, že ne a Kagome tady bez těch výdobytku civilizace jak tomu říká a pak má ambice chce být někým a tady ženy jsou jiné. Ty nejuznávánější a mohla by ji být je být chrámovou kněžkou. Možná by, ale ne nechá toho snění. Stejně to řeší tak dlouhou a pořád stojí na stejném místě. Zítra ho čeká perný den.

  Musí přemluvit Sesshoumaru, že mu pomůže. Jeho hrdost to odmítne, ale on tentokrát nepovolí. Musí splatit dluh minulosti, který stojí mezi nimi a pak by mohl mít aspoň bratra, který nevytáhne hned meč a nepustí se do něho stejně jako on do něho. Neví proč z ničeho nic tak uvažuje, ale to jak tam před ním stál, když žádal ochranu pro svou dceru. Možná to, že za ním přišel, možná to ho změnilo.

   Zahlédne vycházející slunce jak líbá svýma paprsky kraj. Seskočí ze stromu na zem.

  Sesshoumaru se pomalu probouzí. V noci se Rin něco škaredého zdálo a tak ji zase má u sebe v náručí. Už si na to pomalu zvykl. Jen si vzpomene jak Jaken poprvé zíral a musí se v duchu smát. Jistě, Jaken má o něm zkreslené představy. Nebo ho naopak zná mnohem lépe, než on sám sebe. Ale na ten obličej plný bázně a jakéhosi zvláštního uspokojení hned tak nezapomene. Pomalu otočí hlavu a zívne. Přál by si odpočívat tak alespoň týden, ale to není možné. Musí se s nimi vypořádat dřív než se tu objeví. Jeho malá Rin musí být v bezpečí.
  „Neboj se Rin,“zašeptá ji do vlasů. „můj oto se o tebe postará. V tomhle mu věřím, víš?“
  „Sesshoumaru-sama, já nechci abys odešel.“ zašeptá plačtivě Rin a  svírá v náruči černou kožešinu.  Hlavu má opřenou o jeho hruď.
  „Vrátím se. Slibuji.“
  „Ale..“
  „Rin!“
  „Ano, já vím Sesshoumaru-sama. Budu hodná. A naučím se to jídlo, co ti včera tak chutnalo, ano?“ upře na něho své kočiči oči plné dychtivosti udělat svému lordu radost.

  „Dobře, Rin.“

   Všichni se probouzejí s většimi nebo menšímí problémy. Rin se Sesshoumaru je už vzhůru a drží ji v náručí. Kagome Sango šeptem pošeptá, že je to moc sladké a Sango nemůže od nich odtrhnout oči.

  „Jednou budeme mít svoje.“ Miroku pohladí Sango zadeček načež mu přistane facka na levou tvář.

„Chlípníku!“ vykřikne Sango a jde k ohni. Kagome si ničeho nevšímá a Miroku si mně postižené místo.

 „A nezkoušej to na Rin!“ vykřikne ještě s blesky v očích.

  No dovol  to bych nikdy neud .. ehmm. Kolik ji asi Rin?“ Sango zavrtí hlavou.

  „Je to prostě Miroku.“ Znechuceně od něho odejde. Inuyasha se dívá na Miroku. Ten si se Sango užije jestli začne se o cokoliv pokoušet. Pak se zastaví pohledem na Sesshoumaru.

  „Inuyasho!“ křikne na něho Kagome, když vidí jeho upřený pohled na Sesshoumaru. Doufám, že nevytáhne na něho meč, pomyslí si. „Inuyasho, Osuwari!“ pro jistotu řekne. Žuch a Inuyasha vztekle vyskočí.

  „A to jako bylo za co? Nic jsem neudělal.“ Uraženě skoro zaječí a tře si postižené místo.

  „NO právě.“ Významně odvětí Kagome. Inuyasha se obrátí a odejde z tábořiště. Taky toho má už dost. Jen kdyby ten pitomý náhrdelník šlo sundat! Rve si ho přes hlavu jako už mnohokrát předtím a bez výsledku!

   Lord Sesshomaru se zatváří naprosto nečitelně a i když mu poněkud pocukávají koutky úst, zvládne se ovládnout. Pustí Rin za ranní hygienou a pohledem šlehne po Jakenovi. Ten už ví co má dělat a tak zmizí za Rin jako malý stín. Od té doby co Rin unesli lord nesnese, aby byla byť jen chvilku sama. I tady v bezpečném táboře je raději paranoidní, než to zažít znova.
  Sám si dojde k pramenu pro trochu vody, stiskne rty, když svou tvář zahlédne ve vodní hladině. Lord Sesshoumaru zmizel a teď je tam jen uštvaný muž, který tahá poslední trumfy. Vztekle udeří pěstí do vodní hladiny. Pak začichá. Ano, potřeboval by se ještě umýt, ale kde? Tady je voda na pití, snad kousek dál bude nějaká nádržka v níž se bude moci vykoupat.

 „Pojď za mnou,“ objeví se u něho Inuyasha. „Jdeme se s Miroku vykoupat tak pokud chceš jít s náma. Potom půjdou děvčata. I proto to tady mám rád,“ řekne dost rozpačitě a pokrčí rameny Dělej si co chceš!  Neví jak to přijme Sesshoumaru.

 „Horký pramen  je tamhle.“ Ukáže směrem, ale dívá se na pohublou tvář Sesshuomaru.

  Ten trochu stiskne čelisti, ale pak tiše přikývne. Potřebuje koupel a jestli tam bude bratr a ten potrhlý sexuchtivý mladík, tak to snad přežije. Pak by měl vyrazit, ale rány ho pořád bolí. Znovu víc stiskne čelisti a pak bratra následuje k prameni. V duchu si oddechne, když si všimne, jak je jezírko velké. Ano, to mu bude vyhovovat. Nečeká na nic, sundá si kabátec, pak následuje košile, boty…polonahý se rozhlédne po případném nebezpečí a vyklouzne ze zbytku oblečení. Meč položí tak, aby ho měl na dosah a ponoří se do vody.

  Inuyasha se dívá jak se obratně svléká  i s jednou rukou. Miroku už si hoví v jezírku se zavřenýma očima. Všimne si pachýlu ruky a stiskne rty. Chránil tehdy Kagome, když mu uťal levou pracku. Zmizel a on poznal co Tessaiga umí. Rychle si shodí ze sebe svrchní kimono, bílou košili a na pásku kalhot zaváhá. Má pocit studu a neví proč. S Miroku nikdy takový pocit neměl. Je to kvůli němu? Raději rychle shodí kalhoty a ponoří se vody. Připlave k Miroku.

  „Je skvělá ne?“

  „Jako voda?“ upřesňuje dotaz Miroku s jedním otevřeným okem.

  „Jasně přece ne krajina?“ vyprskne Inuyasha.

  „Krajina je taky pěkná zvlášť, když v ní jsou krásné ladné křivky,“ zahučí Miroku. Inuyasha vyprskne a  konečně se uvelebí. Nad jezírekm se vznáší lehký opar páry.

  Sesshoumaru si jich nevšímá a odpočívá na druhé straně jezírka.Voda je příjemná, laská mu namožené tělo a po těch několika dnech bez koupele je to nádherný luxus. Škoda, že sem nezašel už včera, dobře by se mu spalo. Teď je to na jeho bdělost více než kontraproduktivní. Trochu se protáhne a zmizí pod vodou, aby se o pár metrů dál zase objevil. Má rád vodu, vždycky měl, ale je pravda, že málokdy si ji mohl tak užít. Znova se ponoří a několika tempy se vrátí na místo kde byl původně. Tam se opře o velký kámen a vyhřívá se v raním slunci.

„Pozor!“ vykřikne Inuyasha a vyběhne z vody. Chňapne meč a stojí s nim na břehu jezírka. Přichází.. ne od tábora to není je to tam. Otočí se směrem od jezírka.

„Zustaňte tam!“ když zpozoruje při otočce jak Miroku odvazuje šátek z ruky a Sesshoumaru chce vstát. Sesshoumaru si odfrkne a vezme Tenseigu. Znechuceně se na ni podívá. Je mu k ničemu, ale odrážet rány umí. Přestože ztratil své schopnosti jako démon, jako člověk je vynikajícím šermířem.

  „Zmiz Sesshoumaru a oka...“ ale už nedopoví a před ním se obejví démon. Inuyasha si ho prohlédne. Něco mezi velkou poijavci a něco mezi pavoukem. Děsná zrůda. Vyběhne a švihne mečem. Rozpůli ho, ale jen se dívá jak sroste dohromady. Zašklebí se. Aspoň to nebude tak jednotvárné. Napřáhne meč a vypustí Větrný šrám. V zemi se objeví rýhy a kus lesa se pokácí a část se vypaří.

  „Tak a...“ uvízne mu slova v krku a vytřeštěně zírá do oči holek. Chytne Sesshoumaru za ruku a rychle ho hodí i sebe do jezírka. V očích má paniku.

  „Co se to tady..“ právě včas si oddechne Inuyasha. Nestihli je vidět. Sedí všichi tři ponořeni po krk v jezírku a bojí se pohnout.  Sesshoumaru se tváří poněkud otráveně.

   „Už jsme si myslela, že ses pohádal se Sesshoumaru- sama. Je to tvůj bratr.“ řekne přísně Kagome se vztyčeným ukazováčkem.

   „Démon.“ Inuyasha ukáže rukou na rýhy. Kagome přimhouří oči. Jen aby.

   „Budeš ho doprovázet?“ Inuyasha otevře doširoka oči. Jak to u všech svatých ví?

   „Jistě že budu.“

  „Ne, nebudeš,“ odpoví Sesshoumaru. To by tak ještě scházelo. A vůbec, proč tolik povyku pro takovou housenku. Mohl být efektivnější. V duchu si povzdechne, jeho bratr si asi špatně vyložil ono, když se kácí les létají třísky. „Nepůjdeš se mnou Inuyasho. Půjdu sám. Je to moje záležitost. Už tak jsem ti vděčný za to, že ochráníš Rin.“

„Půjdu. Jsi na tom špatně a musím splatit dluh“ řekne umanutě Inuyasha se zapomene a vstane. Na poslední chvili uslyší zasyknutí Miroku a zrudne. Kecne si zpět do jezírka.

„Půjdu a to je poslední moje slovo. Ber to tak, že když jsme nemohl tehdy jít tak půjdu téď rozumíš?“ Je k němu otočený a mračí se.

 Sesshoumaru si ho chvíli prohlíží zkoumavým pohledem, jakoby něco hledal a pak kývne. „Dobře.“

  Inuyasha už otevírá rty k odpovědí a musí je zavřít. Otočí se k děvčatům. Jak jen jim říct, aby vypadli.

  „Ehmm.. Kagome."

  „Ano Inuyasho?" líbezně odpoví Kagome. Je moc spokojená  jak to mezi bratry dopadlo. Rodina je rodina a Inuyasha má už jen bratra. Sice nevrlého, ale jiného nemá. V noci přemýšlela o tom jak donutit Inuyashu, aby pomohl Sesshoumaru, ale jak vidno udělal už správnou věc bez jejího přičinění.

  „Víš chtěli bychom se vykoupat“ vysouká ze sebe celý rudý.

  „Ach jistě omlouvám se.. to ten křik...“ zrudlá Kagome se obrátí a táhne Sango za sebou která zírá na Miroku. Celou dobu se Kagome drží jako klíště. Miroku za ní pošle polibek. Sango zrudne ještě víc.

  „Tak a je to. Půjdu s tebou a Miroku se Sango a Kagome ochrání Rin. Neboj nic se ji nestane.“  Uklidňuje svého bratra. Je to divný pocit  snim mluvit místo toho aby se snim bil.

  „Dobře, co s tebou můžu dělat?“Seshomaru si tiše povzdechne a pak se na něj přísně podívá. „A pro příště..Už. Mě. Nikdy. Neházej. Do. Vody!“ Pak, aniž by počkal na odpověď vyloví svůj meč z jezírka, znova ho položí na břeh a odplave dál od svého bratra a toho podařeného mnicha.
  Mnich co sahá holkám na zadek. Pche! Doufám, že Jaken dohlédne na to aby se tu Rin nezkazila. Ale bude tu Kagome a ta je jak vidím slušně vychovaná, snad se od ní Rin něčemu naučí. Už tak mám pocit, že poněkud vlčí.
  Sesshoumaru si pomalu masíruje ztuhlé svaly na nohou a opatrně se vyhýbá zraněným místům. Bohužel jeho bratr má pravdu. Je na tom špatně. Je na tom dost špatně, když vidí, jak se rány pomalu hojí. Tiše pro sebe něco zavrčí.

Inuyasha poslouchá spíš než pozoruje svého polovičního bratříčka. Je tak jiný než si myslel. Vše se změnilo a neví jak. Otočí se k Miroku.

 „Víš co máš dělat?“

„Jistěže vím. Nemusíš mně urážet“ se smíchem, ale  přesto vážně řekne Miroku.

„Ubráním je i kdybych měl zahynout a co ty? Jsi od včerejška tak jiný..“ Inuyasha neodpoví. Nechce s Miroku rozebírat současnou situaci. I jemu připadá tak neskutečná, tak neuvěřitelná a to jak najednu myslí jinak. Odfrkne si. Možná se zbláznil. Ještě chvilku mlčí a pak váhávě ze sbe vysouká tak, aby to Sesshoumaru neslyšel.

  „Nevím jen je to poprvé co se svým bratrem mluvím, víš. Nebuď tak překvapený. Většinou hned došlo na zbraně. I když jsem byl malý si mně nevšimal a moji matku nenáviděl, že odlákala jeho otce od jeho matky. Zmizela neznámo kam pokud vím, takže to taky neměl lehké.“ Miroku se na něho podívá. Je tak jiný. Jako by ten dětinský a hašteřivý Inuyasha někam přes noc zmizel. Ne že by mu to vadilo, ale není to on.

  „Jdeme nebo nám děvčata dají co proto, že jsme je nechali čekat.“ Miroku moudře přikývne  a vyjde ven s Inuyashu ven. Rozzlobit holky je poslední věc, kterou by chtěl udělat.

  Sesshoumaru si jich nevšímá a ještě pomalu dokončuje masáž raněné nohy. S jednou rukou je to poněkud obtížné, ale nic jiného mu zbývá, když nedovolí nikomu aby se ho dotkl. Nikomu natolik nevěří a Rin je ještě moc malá. A Jaken..no, to taky není ono. Naposledy se protáhne a pak vyleze z vody. Trochu se otřepe. Pak si vytřepe oblečení, které by taky potřebovalo vyprat, ale na to nemá čas. Obleče se, připne si meč a vydá se za ostatními k táboru. Už má docela hlad. Pohlédne na oblohu a zamračí se. Pokud hned nevyrazí, moc daleko nedojdou. Cítí ve vzduchu bouři.
  Proč nakonec nezůstat ještě dnes tady? Co v bouři bez přístřešku v lese? A koneckonců, jeden den klidu by i prospěl.
   Zatřepe hlavou. Ne. Musí vyrazit dnes. Rin by svým otálením mohl přivést do nebezpečí.

   Inuyasha dorazí do tábora a podívá se za sebe. To jak tam zůstal a třel si nohu. Neměl by být nemocný a ne už vůbec si masírovat nohu. Musel by jedině ztratit svou démonskou moc a v tom případě dobře, že půjde s ním. Splatí svůj dluh. Svůj dluh. Moc často to opakuje. Až moc často ho uvádí jako důvod pro to, aby še s nim. Ohlédne se. Už jde, ale jeho zranění.

„Proč se staráš o to? Není to až moc, že sním půjdeš?“ brumlá si pod nos. „On se o tebe taky nestaral!“ Vrčí dál. Špatná nálada se mu pomalu vrací a Sesshoumaru nepotřebuje, aby o něho někdo pečoval. Ne nepotřebuje.

Zvedne hlavu k obloze. Bude bouřka, když ucítí ve vzduchu vlhkost. Zůstane dnes tady. A zítra vyrazí nebo jestli chce ještě dnes...

„Sesshoumaru!“ zakřičí.

Ostatní se po něm ani nepodívají. Je to opět ten starý Inuyasha, jen volá svého bratra.

  „Ano?“ Sesshoumaru je znovu tím chladným lordem, alespoň navenek. Dívá se upřeně bratra a v duchu přemýšlí co se s ním asi stalo. Že by konečně dospěl?

  „Kdy chceš vyrazit?“ nakonec jen ze sebe dostane. „Bude bouřka. Nebylo by lepší přečkat tady a ty...“ ne to neřekne. Urazil by ho si uvědomí naplno. „..bys nás lépe poznal.“  Sakra to nechtěl říct, ale na nic nic lepšího nepřišel.

  „Chtěl jsem dnes,“ řekne tiše lord, ale v tem sám okamžik k nim vítr zavane vlhkost a Sesshoumaru nakrčí obočí.
„Ale vidím, že bouře si pospíšila. Je hloupost v něčem takovém cestovat. Vyrazíme zítra za úsvitu.“
   „Ano, Sesshoumaru- sama!“ Rin k němu přiběhne a chce mu skočit do náruče, když ji zarazí upřené pohledy ostatních. Nervózně se zastaví před Sesshoumarem a dívá se na něj. Ten po ni opatrně vztáhne ruku a upraví ji neposlušný pramen vlasů.
   „Pomož Jakenovi a pak se utíkej schovat. Bude pršet.“

   Od jezírka přibíhají děvčata, která se nestihla vykoupat. Směji se a jejich rozzářené obličeje napovídají, že i přes počasí se dobře baví.

  Budeme muset se schovat před deštěm a  jen doufám, že nebude trvat dlouhou, ale tady v podhůří člověk nikdy neví“ řekne starostlivě Sango a vezme svoje věci a schová je do jeskyně. „Chceš pomoci Kagome?“

  „Budu ráda.. ne díky“ dodá, když vidí jak inuyasha kolo i batoh popadne do jedné ruky a skoro ho tam vhodí dovnitř.

   „Dovnitř!“ zakřičí Inuyasha a nahází ještě tam dřevo, když bouře propukne naplno. Propukne vítr a stromy se začnou ohýbat. Obloha ztmavne a zolovnatí. Daleko je slyšet hřmění a nebe se zemí se honí provazce blesků. První kapky se rozplesknou o zem a hned uhasí oheň, který před tím hořel. Krajina se potáhne šedivou oponou deště.

  Rin už sedí vevnitř, vedle Jakena a drží Sesshoumarovu černou kožešinu. Ten zrovna bojuje se svým koněm, který zase chytil vlastní rozumy. Naštěstí za chvilku už jsou v jeskyni všichni a on se spokojeně usadí v nejvzdálenějším rohu. Nějak nemá náladu s účastnit nějakých rozhovorů. Potřebuje si odpočinout a je až nemístně šťastný, když si ho nikdo nevšímá Až na Rin, která, když se nedívá, mu přinese kožešinu a položí ji na něj tak, aby mu nebyla zima což už dávno je. Je utahaný a cítí, že si potřebuje odpočinout. A tak je i vděčný za bouřku a klidnou, suchou jeskyni. No hlavně suchou, pomyslí si, když uslyší známe plesk a au!

   Že toho ten mnich nenechá. A pak smích a Jaken, který se na něho dívá s kouřící miskou v prackách. Opatrně si ji vezme a položí vedle sebe. Poděkuje kývnutím hlavy a vše si v tichosti sní. Potom se napije vody z měchu a na chvíli zavře oči. Za pár okamžiků už spí.
  Rin sedí nedaleko a pozoruje ho.
  „Jaken-sama,myslíš že to Sesshoumaru-sama moc bolí?“
  „Hm, on teď Sesshoumaru-sama musí víc odpočívat.“ Zabručí malý mužíček a ustaraně se dívá na bledou tvář svého pána, která je na pozadí černého oblečení i kožešiny ještě bledší.

  Inuyasha sedí venku před jeskyni a občas do jeho tváře udeří drobná sprška deště. Poslouchá jak vzadu Kagome učí Miroku Sango a zbytek kromě Sesshoumara a Jakena hrát nějakou hru. neotočí se a jen poslouchá jejich smích a bezstarostnost. Venku se žene bouřka a on o tom všem v klidu přemýšlí. Kagome by řekla, že to není, že Inuyasha neumí uvažovat, ale někdy možná to se svým šaškovstvím přehání, ale co má dělat.

  Sesshoumaru jeho bratr. Zítra půjdou dokončit to co před lety začalo a oni dva to spolu dokončí, tak jak se to mělo stát a nestalo. Válka panterů a oni ji spolu uzavřou. Co bude pak? Schová ruce do rukávu. Kdyby nebylo to, že se nemají rádi.. no jistým způsobem Sesse obdivuje a možná proto ho nesnáší. Neví. Cítí svými smysly jak slunce zapadá a že je čas jít spát. Bouře utichá a mračna se trhají. Pohlédne na malý srpek měsíce. Musí to zvládnout do úplňku kdy se pak mění v člověka. Sess se to nesmí nikdy dozvědět. Otočí se a dívá do jeskyně. všichni už šli spát a on by měl jít taky. Opře se o vchod do jeskyně a usne.

  Sesshoumaru se uprostřed noci vzbudí bolestí. Fantomóvá bolest chybějící paže ho nutí zatínat zuby a volnou rukou škrábat do skály vedle sebe. Občas mu unikne tiché zasténání a tvář mu zvlhne slzami, které se mu derou do očí. Dal by půl života za tišící prostředek a zároveň ví, že mu hrdost nedovolí nikoho vzbudit a požádat o něj. Ty co měl Jaken už dávno použil a nikoho z té bandy žádat nebude.

  Inuyasha slyší tichý škrábání a otevře oči. Sesshoumaru si ihned uvědomí. Zavře oči a jen poslouchá. Za chvilku škrabot utichne  Už neusne a se zavřenýma očima hlídá zvuky linoucí se z krajiny. Nic zajímavého a démon se taky neblíží. Ráno tiše  vstane a připlíží se k Sesshoumaru. Dotkne se ho, i když ví, že ho už dávno vnímá.

  Půjdeme“ zašeptá. Do jeskyně pronikají první paprsky slunečního světla.

  „Dobře,“Sesshomaru se opatrně a tiše zvedne. Upraví si oděv, naposled pohladí Rin a pak vyjde za bratrem ven.
  „Sesshoumaru-sama! Sesshoomaru-sama!“Rin za ním vyběhne a nese mu kožešinu. Zakopne a spadne. Sesshoumaru ji zvedne a pohladí po tváři.
  „Budeš tady s nimi Rin, ano?“
  „Ano Sesshoumaru-sama.“

  Ani neví proč to sleduji pořád s takovou  nedůvěrou, si pomyslí Inuyasha. Ta starost o tu malou dívenku je od jeho tak chladného bratříčka tak podivná. Pořád tomu nechce věřit, ale copak on ho vůbec zná?

   „Musíme jít. Nechci poslouchat kázání Kagome, Sesshoumaru.“ Vyhrkne zlobně a přitom ví, že bezdůvodně. Štve ho jak je něžný na tu dívenku a k němu se vždy choval tak odtažitě.

„Musím jít Rin,“klekne si k dívce lord a políbí ji na čelo. Ona mu dá kožešinu na rameno a on si ji upraví, tak aby seděla.

„Buď hodná.“ pak se zvedne a následuje poněkud podrážděného bratra. Už se neohlédne   

     

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Návštěvy

(Amater, 27. 3. 2009 19:40)

744x děkuji

Arigato
(Nakamura Asuka - 27. 09. 2007 14:42)
Sugoii...Opravdu nádhera..Proměna Sesse je vskutku ohromná :D že si to nedokážu představit *sem lama* a to mám představivost docela velkou ;))
Už se moc těším na pokračování

whuaaa
(Kame - 27. 09. 2007 19:08)
je to sugooi kawaii,len mala oprava(ja viem,som strasna XD) Inuov a Sesshov otec sa volal InuTaisha

boží
(alexandra - 27. 09. 2007 19:43)
To se ti povedlo ten příběch je skvělí, už se strašně těšim na pokračování

.......
(mája - 27. 09. 2007 21:16)
Úžasné. Zdá se mi to nebo Inuyasha žárlí? Ale nechám se překvapit,to já mám zase nějaké stupidní poznatky toho si nevšímejte. Je to krásné a už se těším na další díl

Tak tohle se mi bude moc líbit,
(Psí Hvězda - 01. 10. 2007 12:46)
mám totiž slabost pro obrácené charaktery nebo pro situace, které si vynutí obrácené role. K čemuž se tady zřejmě schyluje, jestliže Sesshoumaru přišel o svou moc a je nucen Inuyashu požádat o pomoc.
U obou dvou dochází ke změně uvažování, Inuyasha se stane zřejmě zodpovědnějším a Sesshoumaru zase tolerantnějším a pokornějším. Což je vlastně to, proč se odmítl ujmout vlády nad zemí svého otce, cítil, že je v něm příliš mnoho pýchy, než aby byl dobrým vládcem.
Oba budou asi muset před tím druhým časem odhalit své slabosti – Inuyasha svou přeměnu v člověka za úplňku, Sesshoumaru sníženou odolnost proti zraněním a bolestem.
Vznikne jejich vztah na základě tohoto? Nebo jinak? Ne, asi se raději nenechám připravit o překvapení. Jen odhaduju.
Jsem zvědavá, co bude dál, zatím to vidím jako protipól k Mlze, kde měl Sesshoumaru navrch. Ale přesto byl fantastický :).
A jdu na druhý díl...

to je klááásný!
(E... - 05. 10. 2007 20:56)
ale vážně! sice sem přez iníka nikdy nebyla... ale v tvym podání je všechno skvělý...každopádně to začíná dost slibně