Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stay with me - díl 2. Čarodějka Amaya

27. 3. 2009

Stay with me

 

Čarodějka  Amaya

 

 

Inuyasha  prudce vyrazí a pak se zastaví. Obrátí se k Sesshoumarovi.

„Kam máme jít?“ ale  ani se nezastaví  a jde dál vpřed aniž na něj počkal. Zastaví se a povzdechne si. je teprve začátek cesty a on už je tak nějak unavený. Měli by si promluvit. Jenže ani jeho ani Sesshoumarovou silnou stránkou mluvení není. Nikdy spolu nemluvili a nejvíc s kým si povídal byla Kikyo a Kagome. Raději půjde dál jako by se nic nestalo.

  „Stačí, když půjdeme po mých vlastních stopách. Snaží se mě dostat už dlouho a táhnou se za mnou jako smrad. Kočky!“ odfrkne si lord.

  „Nemám rád kočky,“ automaticky pronese Inuyasha. Jediná kočka, kterou zná zblízka je Buy u Kagome a tu spíš nenápadně trápí, když si s ni hraje. Snad Kagome to nezjistí. Uvolní se. Přece jen už mají spolu něco společného, ale mlčí dál. Jde mlčky po stopách koně a Sesshoumaru. Hledá těžko tu cestu, kterou Sesshoumaru přišel, protože bouřka, která se tu přehnala smyla všechny stopy. K večeru je jejich sledování už skoro nemožné. A Sesshoumaru si ani přesně nevzpomíná, kudy šli. Část cesty má jakoby zahalené mlhou bolesti.

  „Utáboříme se. Nemá cenu jít dál. Nic necítím  po tom dešti a v noci jít je hloupost." prohlásí rezolutně Inuyasha. Rozhlédne se jestli nevycítí nějakého jiného démona, ale nikde nikdo a  kde by bylo lépe než tady na mýtině odkud má rozhled z toho velkého stromu. Začne automaticky sbírat dříví. Je zvyklý, že ostatní potřebuji oheň, ale oni jsou lidé a on se Sesshoumaru démoni. Nepotřebuji teplo, ale nakonec ze zvyku i z potěšení ohně sesbírá dříví a zapálí ho. Za chvilku mýtinu ozařuje oheň a vytváří bizarní stíny jich dvou. Inuyasha si sedne a hledí do plamenů.

  Sesshoumaru si sedne naproti něj a nepřítomně hladí prsty kožešinu. Zase ho všechno bolí a nejraději by si lehnul, ale před bratrem si nechce povolit tu slabost. Takže jen strnule sedí a zírá do plamenů. Před očima se mu přitom míhají nejrůznější vzpomínky a on si najednou naprosto nepřiměřeně, přeje být zas malý kluk o  kterého se stará jeho kaasan. Naprosto nepřiměřené  pro lorda, napadne ho, ale přesto sní dál.

Inuyasha se nakonec opře o strom a jen zahučí. „Dobrou noc.“

Zavře oči a poslouchá svého bratra. Musí hlídat, protože neví proč, ale všechny Sesshoumarovy schopnosti jsou pryč a má pocit, že je na tom čím dál hůř a hůř. Usne a neví ani jak, když najednou se posadí a lapá po dechu. Vyskočí a podívá se na Sesshoumaru. Je to ona a ne žádná kočka. Tak hnusný sen a s odporem se zadívá na kožešinu. Proč se mu to nezdálo dřív a proč tak divný sen? Vzpomene si jak ta černá kožešina otáčela Sesshoumaru úžeji a úžeji až z ničeho nic místo psího démona  před ním stála černá kočka s dlouhýma zubama a zaútočila na něm. Sekla drápy a roztrhla mu jeho ochranné kimono. Podívá se na pravý rukáv. Je v pořádku odechne si pořád ještě v zajetí toho strašného snu. Sedne si zpět ke stromu a opře se o Tessaigu. Znovu už neusne. Dívá se do plamenů a čeká až vstane Sesshoumaru.

  Ten sebou mezitím neklidně hází a ze spánku tiše vzdychá. Drápy pravé ruky opět rozdírají zem vedle něj a černá kožešina se mu ve spánku obtočila kolem těla jako had. Jako by snad žila vlastním životem.

  Inuyasha si ničeho nevšimne jen slyší jeho tiché oddechování. I když na démona až moc slyšitelné. Občas přiloží kus dřeva na skomírající ohníček a dál čeká až se rozhodne a dotkne se ho. Podívá se na kožešinu a opět se otřese. Řekne to Sesshoumarovi a snad se mu nevysměje.

   „Ne!“ vyjekne Sesshoumaru a s trhnutím se vzbudí. Podívá se na svého bratra, nejdřív poněkud zmateně, ale pak mu dojde co se stalo a on se uklidní. Jenže když se pokusí vstát, zatmí se mu před očima. Takovou slabost nezažil nikdy. Raději si znovu sedne. Jenže pořád ze sebe nemůže dostat ten podivný pocit, ale přiznat Inuyashovi, že se skoro nemůže zvednout, to nikdy.

  Co mu je? Ale tuší to.Je tak slabý, že by ho snadno mohl zabít a byl by klid a pak se okřikne.

Bezmocného ne. Tak nízko nikdy neklesl, ale myšlenka načnutá noci na něho dotírá. Bylo by po všem a on by nikam nemusel chodit. Nesmysl nakonec odežene myšlenky a soustředí se na Sesshoumaru.

   Zpytavě si ho prohliží, ale mlčí. Je mu jasně jak se asi cítí a Sesshoumaru stejně jako on by nikdy nepřiznal, že ho něco bolí nebo něco cítí. Ale ten sen byl tak strašidelný, že udělá tu výjimku a řekne mu o něm. Kdo by chtěl za bratra kočku. Vezme další kus dřeva a přiloží na oheň. Z rukávu vytáhne dvě tyčinky a jednu nabídne Sesshoumarovi.

  „Vzal jsem je Kagome. Po návratu mi to nejspíš omlátí o hlavu,“ ušklíbne se. Potom zvážní. „Dnes se mi zdál podivný sen. Chtěl bych ti ho vyprávět.“ Položí tyčinku  vedle Sesshoumaru a klacíkem prohrábne oheň až vylétnou jiskřičky.

Sesshoumaru kývnutím hlavy poděkuje a pak jen řekne. „Tak povídej, ototo.“

Přitom se na bratra zkoumavě dívá. U všech bohů, tak rád by si jen lehnul a spal. Proč jen musím být tak zatraceně slabý?

„Jestli se budeš smát tak,“ nedořekne, odkašle si a pak vážně na něho pohlédne.

„Dnes v noci se mi zdálo jak tě ta kožešina ovijí a pak ses změnil na kočku a zaútočil na mně. To bys udělal i normálně, ale proč by ses kvůli tomu měnil na černou kočku to nechápu. Nelíbí se mi ta kožešina co máš u sebe a já bych navrhl, abych zašli za věštkyni. Víš většinou sny nemám a když tak jsou normální, ale tebe jako kočku... to spíš tě zabiji tupým nožem.“ Jestli se rozesměje tak se asi propadne někam do pekla. Rozpačitě se podívá na Sesshoumaru co on na to.

  „Máš pravdu,“ řekne o chvilce mlčení Sesshoumaru. „Co ji mám, citím se pořád hůř a hůř. Jakoby…,“odmlčí se a zadívá do dálky. „Jakoby mě chtěla zničit. Ale proč tedy …k Rin, je laskavá,“ šeptá a připadá si jako stařec který už blábolí. Ale dnešní noc byla snad ještě horší než ty předchozí a on ve spánku ztrácí sílu místo aby ji nabral.

Inuyasha chvilku dumá a pak se rozzáří.

„Už vím co uděláme. Nedaleko odtud žije stará čarodějnice tedy čarodějka Amaya. Trošku mi za něco dluží a znala už i našeho otce. Ta by nám mohla říct co a jak. Zajdeme k ni a promluvíme s ni.“ Je rád, že vše vyřešil.

„Chutná ti?“ optá se na tyčinku. Svoji už dávno snědl. „Kagome nosí ze svého světa takové dobroty. Tyto mi opravdu chutnají.“ Naléhavě dodá  „..čím dřív vyrazíme tím dřív tam budeme“  s elánem vyskočí. Tessaigu si zastrčí za pás. Otočí se a opět zvážní. To jak vypadá mu dělá starosti. Musí se ke Kagome a ostatním vrátit do úplňku a on ho bude celou dobu zdržovat. Nikdy by to o svém bratru neřekl, ale vypadá  jako stařec a přitom vypadá stejně jako jindy jen má kratší vlasy.

„Jdeme?“ napůl se zeptá napůl konstatuje.

  „Jistě, jdeme.“ Sesshoumaru se těžce zvedne a musí se opřít o meč, aby dokázal jít. Tyčinky dávno zastrčil za lem svrchního kabátce. Nemá na jídlo ani pomyšlení. Je mu zle, jen se na ně zadívá,  natož aby  cokoliv pozřel. Ví že se to během dne trochu spraví, ale po ránu něco sníst není schopen už od střetu s panteřím klanem. Jenže ani Rin, ani Jaken se mu nic neodvážili říct, no a teď si ho  musí prohlížet jeho bratříček.Doteď se nikdy tak nestaral. I když on se o něj taky nikdy zvlášť nezajímal. Bylo to štěně, co se mu pletlo po nohy. Teprve, když mu začalo téct do bot, vzpomněl si na rodinné závazky a šel k němu pro pomoc.
  Z těžka se nadechne a pak dojde k mladému stromku a jednou ranou ho utne. Během chvilky ho zakrátí a oseká na potřebnou délku. Otře meč a schová ho. Teď má hůl. Inuyashovi nic nevyvětluje, jen se na něj podívá tím svým starým stylem…A chtěj něco říct! a pak se vydá pomalu naznačeným směrem. Černá kožešina mu přitom vlaje kolem pravého ramene.

  Ten si nevšímá ničeho a jen si pohvizduje. Ruce má založeny za hlavou a jde cestou tak jak si ji pamatuje. Není to daleko a pro něho by to byl kousíček, ale ne se Sesshoumaru. Mrkne na jeho hůl a nic neříká. Zřejmě je na tom hodně špatně. Popravdě cítí hroznou pýchu, že ho jeho starší bratr požádal o pomoc a potřebuje ho. Tak nějak by viděl rodinu. Ne jako doposud kdy se hádali a řevnili o všechno. Kdy ho nazýval štěnětem a opovrhoval jim. Nikdy nechtěl nic jiného než někam patřit. Otočí se, aby se podíval kde je. Když ho uvidí za sebou prohodí.

  „Není to daleko. Jak jsi vlastně k té černé kožešině přišel a co se stalo s tvou původní? Pokud vím měl už ji otec,“ odmlčí se. Bolí ho to, že ho nikdy nepoznal a zná ho jen z vyprávění matky. Sesshoumaru to je jiná. On ho znal a má na něho vzpomínky a on po něm má jen to červené kimono a meč Tessaigu stejně jako Sesshoumaru Tenseigu.

  „Kočky ji při tom boji zničili, stejně jako další mé věci,“ řekne tiše lord, když ho dojde. Už se mu jde lépe, ale pořád cítí bolesti, které se den ode dne, noc od noci stupňují.
  „Snažil jsem se tehdy zvládnou jejich přesilu, ale byli jak pomatené. A to, že chtěli Rin…obětoval jsem ji, nechtěl jsem ztratit dceru.“ Sesshoumaru se na něj úkosem dívá.
„Otec,… věřím, že by to pochopil,“dodá pak tiše.

  „Muselo to být hrozné.“ Inuyasha přemýšlí jaký to musel být hrozný boj, když ho nezvládl tak silný démon jakým je Sesshoumaru. Musely jich být stovky. Vždyť Tokijin je vlastně byl silný meč a přesto ho taky nemá. Muselo to být šílené. Co se vlastně stalo, že najednou vylezli ze svých hor? Po celé dlouhé roky zůstávali ve svých doupětech a najednou tak zdivočí.

  „Nevím. Na otce si vůbec nepamatuji a znám ho jen z vyprávění matky. Jinak ne. Byl mocný říkala a krásný. To je jedno,“ dodá tiše a úkosem se podívá na bratra. Měl by si odpočinout, ale jeho pýcha mu to nedovolí. Zamračí se a přemýšlí co udělat. Ne odpočinek je důležitější. Pokud ztratí úplně sílu tak nebude k ničemu.

 „Co kdybychom se na chvilku utábořili. Jsem nějak unavený a k čarodějnici bychom dorazili v noci a já tam v noci nechci jít.“ Ukáže se před ním opět jako slaboch, ale to si o něm myslí celou dobu tak to vem čert. Zastaví se a rozhlédne po krajině. Hmm tam u těch stromů by mohlo to být ono  a k tomu nedaleko je potůček. Zamiří tam.

   Když tam dojdou Sesshoumaru kožešinu strhne z ramene a hodí pod blízký strom. Pak si sedne na břeh potoka a dívá se na vodu. Vlastně se v její hladině prohlíží. Nikdy se necítil tak mizerně. Nikdy…a teď, jeho vlastní opovrhovaný bratříček se o něj stará. Ano, stará, protože on cítí, že má sám dost sil. Jenže, ví, že on ne.
  „Inuyasho?“

  „Sesshoumaru?“ klidně se zeptá Inuyasha. „Nasbírám dříví,“ dodá ještě překotně. Začervená se a neví proč.

„Pojď sem, prosím“ ukáže na místo vedle sebe.

   Inuyasha pustí dřevo z náruče a poslušně jde si vedle něho sednout. Kdy byl v minulosti tak blízko a přitom, aby se nehádali? Kromě teď, v té jeskyni tak nikdy vedle něho neseděl, s ohromením si to uvědomí. „Ano?“

  „Víš,“začne Sesshoumaru tiše, „neměl jsem rád tvou matku, protože jsem si myslel, že zničila pouto mezi mým otcem a mou matkou. Jenže, až mnohem později, jsem si uvědomil, že mí rodiče po sobě pouze fyzicky velmi toužili, zatímco tvou matku otec hluboce miloval. Tak hluboce, že pro ni byl ochoten zemřít. A když jsi se z této lásky narodil ty, nemohl jsem přenést přes srdce, že ačkoliv já jsem byl jeho dědic a nástupce on miloval tebe. Malé štěně, které se mu batolilo kolem nohou. Mohl jsem udělat cokoliv. Zvítězit nad kýmkoliv. Dokazovat mu loajalitu a oddanost a přece..nikdy jsem v jeho očích nezahlédl to, co jsem tam viděl, když se díval na tebe a na tvou matku.“ Sesshoumaru se na chvíli odmlčí a tiše si povzdechne.
  „Chtěl jsem ti jen říct, že cokoliv jsem si kdykoliv o tobě myslel já, on na tebe byl pyšný už v okamžiku, kdy jsi poprvé spatřil světlo tohoto světa. A..teď by byl také.“

Inuyasha se cítí jak z každým slovem roste a roste. Tak se necítil nikdy si přizná. Ani když byl s Kikyo tak ne. Jedním okamžikem mu Sesshoumaru vrátil vše co ztratil. Neví jak má reagovat a jen potlačuje slzy. Raději vstane a jen řekne „Půjdu rozdělat oheň.“

 Nechce aby Sesshoumaru viděl jak ho to dojalo a jak je na měkko. Začne sbírat dříví, ale polovina mu padá z rukou. Nakonec rozdělá oheň. Jde k vodě a opláchne si ruce. Dívá se do vodní hladiny a má pocit, že se změnil, ale pořád vypadá stejně. Musí udělat vše tak aby na něho otec byl pyšný. Pocítí vděčnost k Sesshoumarovi. Přece jen je jeho bratr. Zadívá se na něho a je unavený. On na něho dohlédne. Tak by si to otec přál. Přejde k němu a dotkne se ho. V životě se ho tolikrát nedotkl jako teď za poslední tři dny.

  „Pokusím se něco ulovit. Hned budu zpět. Co bys rád?“ dodá odvážně.

  „Většinou to co chytnu,“zasměje se tiše Sesshoumaru a pak vážněji dodá. „Uvidíš co tu najdeš. Nejsem moc vybíravý,…i když, třeba žáby moc nemusím.“

   Pod starými stromy se rozezní smích jak se směje Inuyasha. Mohutnými skoky a s úsměvem na tváří odběhne. Ani ne za deset minut je zpět a v rukou má králíka. Postaví rožeň a za chvilku už se rozlije vůně pečeného masa. Inuyasha odejde k potoku a utrhne pár lístku z rostliny, která tam roste. Nacpe je do králíka, kterého už dřív očistil a vyvrhl. Pomalu jim otáčí na rožni.

 „Kagome s Kaede mně naučili znát trochu bylinky. Jistě moc je nepotřebuji až na otravy, ale  některé se hodí dobře k jídlu.“  Usměje se rozpačitě.

  „No,“Sesshoumaru zavětří. „rozhodně to voní lépe, než to co se za jídlo snaží vydávat Jaken.“ Sesshoumaru se zvedne a sedne si blíž k ohni. Pak mu to ale nedá a natáhne se na bok. Pravou rukou si přitom podpírá hlavu a pozoruje bratra jak točí s primitivním rožněm.   „Je pravda, že koláčky mojí dcery se jednou daly použít jako zákeřná zbraň na nepřítele a Jaken si na nich málem vylámal zuby o nichž pochybuji, že má, ale budiž. Aspoň tvrdí, že nějaké má.“ Sesshoumarovi přeběhne při té vzpomínce úsměv přes tvář.
„Ale jinak ji vaření jde. No…tedy .. hodně se snaží.“

   „To Kagome hodně dobrých věcí nosí ze svého světa a Sango umí vařit báječně. Rozhodně lépe než já, ale jako démon nemusím tolik jíst, ale jídlo rád. Co na to říct. Ale miluji nudle od Kagome. Hodíš je jen do horké vody a mám takovu dobrůtku. Vůbec ten její svět je plno divných věcí.“ otočí rožněm. „Tak už to bude. Špatně to nevoní. Rozhodně ne.“

Vytasí se z dvěma velkými listy, které utrhl u vody a králíka roztrhne. Jednu půlku na listě nabídne Sesshoumaru a sám se zakousne do svoji.

 „Chybí sůl,“ zamumlá s plnou pusou, ale ta bylinka to jistým způdsobem ochutila.

   Sesshoumaru to nekomentuje a hladově se zakousne do pečeného masa. Pravdou je, že zrovna dostal hlad a to považuje za dobré znamení. Jen příště bude muset říct bratříčkovi aby ulovil  králíky dva. Dva obrovské králíky. Ani neví jak, ale za chvíli už v něm půlka králíka zmizela a on se kouká jen na zbylé kostičky. Usměje se a hodí je s tichým poděkováním duchům do ohně.
  Pak se natáhne na záda a dívá se na plynoucí mraky. Na to že bratra vlastně nemá rád se s ním cítí podivně dobře. Možná..možná za to může jeho upřímné doznání, možná dílem i zjištění, že to není takový nekňuba jak si myslel předtím, než ho požádal o ochranu Rin.
   „Bylo to moc dobré, oto,“řekne po chvíli ticha.

  „Nic to nebylo!“ Inuyasha zrudne nad pochvaloou. Málokdo ho pochváli a on to má rád. „Díky moc. Stačilo ti ten kousek?“ když si všimne jak v něm rychle králík zmizel. Možná příště uloví víc. Nakonec vyskočí na strom a uvelebí se tam. Má rád se rozhhlížet po krajině a jen tak nechat plynout myšlenky.

  „Zítra tam dorazíme a ona už nám vše řekne,“ nakloní se, aby viděl co Sesshoumaru dělá. Cítí se snim tak volně, tak jinak než dřív. S ohromením si nakonec přizná, že je rád v jeho společnosti. Zamává si před očima rukou, ale nakonec to vzdá a potvrdí si to. Má docela rád toho chladného bratříčka, ale jistě nikdy mu to neřekne. To by si mohl kolem krku dát provaz. Uvelebí se pohodlněji a každou chilku mrkne po očku co dělá jeho nevlastní bratr.

   Ten se mezitím vyhřívá v teple ohně a pomalu se propadá do příjemné malátnosti. Za chvíli, když sebou snad povědomě škubne jeho zdravá paže, už spí.
   Ve snu opět stojí před svým otcem a čeká jak se vyjádří. Dnešní boj ho stál příliš mnoho sil, ale on si tolik přál  se otci zavděčit. Alespoň na chviličku. Na drobný okamžik získat jeho náklonnost. Otec se na něj dívá a on si snad namlouvá, že na chvíli v těch očích byl zákmit lásky. Prosí všechny bohy, aby tam byl.

   Jenže pak vejde Ona s Ním v náručí a otec od něj odvrátí pohled a přejde k ní. Zatne zuby, jak ho to zabolí a aniž by počkal na propuštění, uteče z místnosti, z domu, daleko za otcovy pozemky. Malé ničemné stvoření, které sužuje místní vesničany mu přijde vhod jako objekt na kterém si může vybít zlost.

  A pak další a další. Nenávidí je stejně jako nenávidí sebe za to čí je syn. Proč on nemohl být synem té ženy, co ji tak miluje? Proč? Proč….Zlostně bouchne pěstí do země.

  Sen se změní a on opět stojí uprostřed rozzuřených panterů a za jeho zády se ukrývá Rin. Nedaleko se ohněm brání Jaken. Musí Rin ochránit za každou cenu. Najednou se od panterů ozve řev a oni naráz zaútočí.

   Bojuje všemi svými zbraněmi, znalostmi a zkušenostmi a přesto, když boj skončí a kolem něj leží těla mrtvých nepřátel, i on skoro umírá. V tu chvíli chápe. Z úst mu vytéká pramínek krve, ale vidí svou malou Rin, živou a zdravou. Už chápe otce. A v té chvíli, i když smrt po něm natahuje pařáty, je tím nejšťastnějším démonem na zemi. Jeho dcera žije.

  Inuyasha seskočí dolu a přihodí další kus dřeva na oheň. Tichounce přejde k bratrovi a dívá se na jeho pohublou tvář. Podobně prý vypadal jeho otec jen bez těch dvou šikmých pruhů a měsíce na čele. Kdo asi byla jeho matka? Mlčí o ni každý a on to neví. Dívá se do jeho tváře a má chuť se ho dotknout, ale nakonec to neudělá. Potřebuje si odpočinout.

   Sedí ještě chvilku u něho a pslouchá jeho mumlání. Nerozumí co to říká, ale v té chvílí je mu bližší než kdokoliv koho zná. I Kagome je v tu chvílí vzdálená. Natáhne ruku a vezme lístek z jeho černého oděvu. Usmívá se a pak si uvědomí co by se stalo kdyby se probudil. Odskočí a pod jeho bosou nohou praskne větvička. Spalšeně se otočí se k Sesshoumaru, ale ten spí. Oddechne si a lehne si k ohni celý neklidný z té situace. V ruce drží lístek a pohybuje jim před očima. Nakonec usne a jen občas zastřihá ušima jak se mu něco zdá. A opět stejný sen o jeho bratrovi a kožešině.

   Vzbudí se a posadí se. Je ráno. Chce si protřít oči a uvidí v ruce zvadlý list, který sebral v noci svému bratrovi z oděvu. Odhodí ho na zem a pak sebere. Uloží ho do rukávu a neví proč. Vstane a protáhne se. Podívá se na Sesshoumaru, který ještě spí a přejde k potoku. Vykasá si rukávy u kimona a několika rychlými pohyby v ledové vodě a ven vyhodí dvě ryby. Ostrým drápem je vykuchá a nabodne na včerejší rožeň. Přidá dřevo na oheň a pomalu jim otáčí. Možná by mohl použít popel v kterém je sůl, ale nakonec vezme zbytek bylinek a použije je stejně jako na králíka.

„Rin,…“zamumlá Sesshoumaru a s tím jménem se probere. Trochu roztržitě se rozhlédne, ale pak uvidí bratříčka, jak peče ryby.

„Ryby,“pronese zamyšleně. A trochu se protáhne.

  „Něco jsem ulovil. Máš rád ryby?" úzkostlivě se optá Inuysaha a  hlídá, aby se nepřipekly. Tolik věci o něm neví. Ani o něm, ani o tom co dělal. Vlastně ví jen to, že je jeho bratr a je mocný a pak skoro nic. Jen střípky, útržky. Ani neví co má rád.

  „Miluju ryby. Hlavně ty cos chytil. Skutečně,“dodá na vysvětlenou. Potom se pokusí zvednout a s radostí konstatuje, že je mu lépe než včera. Protáhne se, zívne a pak si rukou prohrábne vlasy. Pak si prohlédne svoje oblečení. Tiše si odfrkne. Vypadá skoro jako nějaký bandita. Odběhne za ranní hygienou a když se naklání nad potůčkem ušklíbne se na svůj odraz ve vodní hladině. Neví co se s ním děje, ale cítí, že je to v pořádku.
Pak se vrátí k bratrovi, který stále hlídá ryby.
  „Netušil jsem, že jsi tak dobrý kuchař, oto.“

  Inuysaha šťastně zavrčí. Je rád že Sesshoumaru je má rád a je rád, že vypadá lépe. Neměl dnes kožešinu a možná je to tak dobře.

  „Vezmi si!“ a stáhne jednu rybu z rožně a dá na list rostliny. Podá ji Sesshoumarovi. „A dobrý kuchař? Děláš si legraci.“ Usmívá se přitom, když jeho bratr si vezme tybu a lehce se dotknu prsty. Má pocit, že dostal ránu a hned se stáhne. Vezme  svoji a už nepřemýšlí o tom co se stalo. Sedne si se zkříženýma nohama a drápky rozřeže rybu. vezme kousek, pofouká a dá si ji delikátně do úst. Je dobrá. „Dnes,“  další kousek ryby „dojdeme k,“  další kousek „k  té čarodějnici Amaye. Vypadá divně, ale je dobrá. Jednou mně vyléčila z moc ošklivé horečky. Otrávili mně. Šíp. Nějak k šípům mám nechuť. Až dojíš vyrazíme. Vypadá to na hezký den.“ Když se podívá na oblohu, čistou a jen sem a tam načehraný obláček.

  „Ano, to rozhodně,“mumlá si pro sebe Sesshoumaru a přitom obírá zručně rybu. Miluje ryby. Vždycky je měl rád, jen jejich kosti nesnášel. Jako teď, když mu jedna uvízla mezi zuby. Vztekle zavrčí a vytáhne ji. Pak se zkoumavě podívá na bratra. Co to s ním je? Nebo byl vždy takový? A on to jen neviděl? Nechápe to a tak hodí ty úvahy za hlavu.
  Spokojeně dojí, opět zbytky spálí a pak si jde umýt ruce. Přitom jeho pohled padne na kožešinu. Vůbec nemá chuť si ji vzít na sebe. Najednou z ní cítí takové nepřátelství, že vůbec netouží mít něco takového blízko krku. Jenže co s ní?

   „Tak hotovo!“ Inuyasha zatím udusí oheň a čeká až přijde Sesshoumaru od vody. Vyskočí na strom a rozhlédne se. V dálce je ta čarodějnice jinak vše v pořádku. Seskočí zpět na zem a jeho vlasy vlají za ním. Doskočí a opráší si rukáv od neviditelného smítka. Dnes Sesshoumaru je tak .. je tak ohodně víc podobný tomu dřívějšímu a přece je trošku jiný. Možná ho změnila Rin nebo ta bitva, neví. Dívá se jak klečí u vody. Pak se otočí a dívá se raději pryč. Nějak moc na něho se dívá. Měl by se soustředit na jejich ochranu a ne přemýšlet o hloupostech. Ještě do úplňku je daleko, ale přece jen.

  „Jdeš už Sesshoumaru? Chtěl bych tam dorazit před večerem. Přespíme u ni. Má tam místnost pro návštěvy a snad nikoho tam nebude mít." otočí se k němu už se spokojeným výrazem ve tváří.

  „Snad,“  Sesshoumaru vezme opatrně kožešinu do ruky a stiskne rty, jak ho okamžitě zabolí všechna zranění. Přesto se ale obrní a pokyne Inuyashovi k odchodu.

Inuyasha jde vedle něho a nenápadně ho hlídá. Opět je to Sesshoumaru jaký je od začátku co přišel k němu s prosbou o ochranu. Nejraději by vrčel, ale nechce upozrňovat na svou mizernou náladu. Zachmuřeně rázuje vedle něho. Moc se o něho stará, ale je to bratr okřikne něco v něm.

„Podívej už jsme tam a poledne za náma.“ Ukáže  na dvě budovy vedle sebe. Nedaleko je vidět zahrádka s bylinkama.

  „Dorazíme včas na večeři,“ nezapomene připomenout nadšeně. S rozzářenou tváří začne skoro utíkat dopředu a pak se zastaví a čeká až ho Sesshoumaru dojde.

   Sesshoumaru kývne, ale pak se zapotácí a kdyby se nezachytil svého bratra, upadl by.
„Omlouvám se,“zašeptá se skloněnou hlavou a chce jít dál.

„Opři se o mně. No tak já nekoušu,“ a dá mu ruku kolem svých ramen.  Už tam bude a on se toho břemene zbaví. Ne, že by mu nedělalo dobře se o něho starat.

„Pojď musíme tam dorazit a musíš tam dostat aspoň trochu v přádku."

  Sesshoumaru se o něho opře a v ten okamžik může jít jeho hrdost k čertu. Nezajímá ho, že by ho tak mohli vidět. Je mu to jedno. Jen už chce být na místě. Nic jiného.
  Cesta mu připadá jako by přecházel celé Japonsko. Tak je vyčerpaný, když konečně dorazí k té chatrči, kterou mu Inuyasha ukazoval.

  „Hej Amaya  pojď sem!“ křikne a v tu chvílí rozrazí se dveře a v nich se objeví krásná žena.

„Mistře Inuyasho! Voláš mně nebo psa?“ Sarkasticky se ozve, když její pohled padne na Sesshoumaru. „Vida tak na mně. Psa nemám. Pojďte do mého skrovného příbytku a Váš bratr jistě taky. Copak se stalo?“ se optá zvědavě, když vejdou dovnitř a posadí se k ohni a kotlíku z kterého vychází příjemná vůně. Čarodějinice si přehodí své dlouhé černé vlasy přes rameno a nalije jim dva šálky.

„Čekala jsem Vás dřív. O hodně dřív.“

  „Jak ..“ nedořekne Inuyasha.

  „Ptáci kdo jiný.“ Ironicky řekne Amaya a upije z šálku. „Co tě sem přivádí? Nějaký problém s Kagome nebo někým jiným. Možná to věčné Osuwari a něco z toho bolavého. Anebo“ zvážní „máte problém vy dva a“ dost divně se usměje „jak vidím, ale to sem nepatří. Vyřeší se to samo.“ Tichý suchý smích.

  „Tato kožešina“ Inuyasha nic z toho nechápe, ji hodí k nohám kožešinu. „A sny. Hrozné sny jak se bratr mění v kočku. Je to nenormální měnit se v kočku. Kdo může mít rád kočky?“ Amaya se chce dotknout kožešiny, ale nakonec ucukne rukou. Obrátí se k Sesshoumaru.

  „Je vám lépe po tom čaji lorde?“

  „Ano,“odvětí tiše Sesshoumaru a skloní hlavu. Je tak vyčerpaný, že by usnul v sedě, ale to si nemůže dovolit. Alespoň, že bolesti přecházejí. Přesto se mu klíží oči a on, kdyby neměl tak tvrdou výchovu, by tady už spal v sedě. Jen zvyk a jeho vůle mu dávají sílu k další smysluplné konverzaci.

   Jenže je to pro něj stále obtížnějí vnímat co po něm ta čarodějka Amaya chce. Její slova přichází jakoby z velké dálky a on se cítí tak slabý. Ani si pořádně nepamatuje, kdy se to stane, ale najednou leží na pokrývkách a pod hlavou má polštář. Někdo ho zrovna přikrývá a on v té tváři rozezná tvář svého bratra.

   „Inuyasho,“zašeptá a pak se svět zhoupne a on se propadne do tmy. Do tmy, která se změnila v bílou mlhu a z ní začínají vystupovat přízraky jeho minulosti. Jeho vítězství, jeho prohry. Jeho matka s očima podobnýma hvězdám. Otec, kterého miloval a zároveň se ho bál a nenáviděl ho. Bratr,…malé klubíčko, které se mu začalo plést do života, když to nejméně potřeboval. Jeho matka. Krásná lidská žena, která od jeho matky odloudila jejich otce. Nařízení je oba chránit a jeho neschopnost se otcovu rozkazu vzepřít.

   „Já jsem…já jsem taky tvůj syn!“ vlastní zoufalý výkřik do ztemnělého pokoje. „Proč otče?! Proč …proč ti na mě nezáleží?!“
   A pak oznámení, že otec zemřel při záchraně těch dvou. Jeho zoufalství, touha po laskavém otcově slově se změnila v nenávist vůči těm, co tu smrt zavinili. Vzepřít se otcovu příkazu nedokázal. Nedokázal vztáhnou ruku na Izaoyi a jejího syna.

   „Co se děje?“slyší šepot z jiného světa.
   „Umírá, ta kožešina ho zabila spolu s jeho zraněními. Byl zázrak, že sem dorazil.“ Víc nevnímá jen se propadá dál do snů. Do slunečných dnů svého mládí.

  Inuyasha omráčeně poslouchá Amayu, kterou jednou zachránil od démona. Teď je rád, že tehdy ji pomohl a to nevypadala rozhodně tak dobře jako teď. Upije čaje a otočí se k Sesshoumarovi. Je strašně bledý a když vidí jak ruka s čajem klesá v posledním okamžiku ho zachytí.

  „Dej ho tam.  Snad to přežije, ale pochybuji o tom. Ta kožešina je pro démony smrtící.“ Inuyasha vytřeští oči, ale vezme Sesshoumaru do náruče a dá ho na  prosté lůžko s přikrývkou. Neví jestli ho vnímá nebo ne. Dotkne se jeho čela a vzpomene si na matku jak mu to dělávála když byl ještě malý.

  „Co mohu udělat a proč? Řekni mi vše čarodějko“ Inuyasha se k ni otočí. Nepřekvapí ho, že s krásné ženy je stará shrbená stařena. Stejně tak vypadala, když ji tehdy poznal.

  „Umírá Inuyasho. Ta kožešina, jeho zranění a oslabení po tom boji. Všechno si na něm vybralo svou daň. Byl vlastně zázrak, že dorazil sem.“

   Strne a podívá se do kouta kde leží Sesshoumaru. „Povídal, že Rin to je lidská holčička, ji má moc ráda a nic ji zřejmě nedělá. Jak mohu ho zachránit, čarodějko? Co mohu udělat? Slyšíš? Nechci ho ztratit teď, když možná jsme se  našli. Tak řekni  čí je vůbec ta prokletá kožešina!? Komu patří!? Povídej! Použij svoji moc. Prosím“ hlas se mu zlomí a má co dělat, aby nevyskočil a nezačal pochodovat sem a tam.

  Jindy by popadl Tessaigu a vyrazil ven zabít kdo to způsobil, ale teď se cítí tak bezmocně. Nemá proti komu se postavit a zničit kožešinu?

  „Chyť ho za ruku a dobře mě poslouchej Inuyasho. Před dvěma měsíci se v horách strhla bouře. Magická bouře. To tvůj bratr bojoval proti celému klanu démonů. Sám. Proč..nevím, možná kvůli děvčátku, které má černé vlasy a úsměv lámající ledovce. Ten boj, ta bouře tady, trvalo to několik dní. A pak, když se nad horami vyjasnilo, svět se rozezněl jinak. Jakoby se něco v tom boji přetavilo. Ocel se stala dokonalejší. A z tvého bratra, plnoprávný nástupce vašeho otce. Ale zároveň jsem cítila smrt. Stejně jako ve chvíli, kdy zemřel velký psí démon, i on si nesl stigmata smrti, když vyšel z hor. Ta kožešina...ta totiž patřila kočkám. A ačkoliv k dítěti je přívětivá, jeho zabijí.“

  „Dobře zničím kožešinu!“ vykřikne Inuyasha. Konečně má před sebou cíl. Už není bezmocný. Vytáhne Tessaigu a napřáhne se proti kožešině, ale meč jen odskočí a Inuyasha to zkouší pořád to samé.

  „Proč to nefunguje? Vím použiji Větrný šrám. Musím ho zachránit Amayo čarodějko věku. Za každou cenu!“ Popadane kožešinu a chce ji roztrhnout svou velkou sílou.

  „Hlupáčku, sedni si“ Amaye čarodějka se na něho přívětivě, avšak přísně zadívá. „A odlož ten meč, tady ti je k ničemu. Radši mi řekni, ty ses té kožešiny dotkl?“

  Inuyasha zastrčí meč a kožešinu odhodí. „Já jen teď. Jinak ne. Prostě nevím nemám rád kožešiny a hned první noc co jsme byli spolu sami jsem měl ten děsivý sen.“ Vypráví ji to.   „Vlastně“ když skončí s vyprávěním „kvůli tomu jsem tady. Kvůli tomu snu.“

   „On tě poslechl? Souhlasil s tebou?“Čarodějka se udiveně zadívá na spícího lorda.Pak se ho jemně dotkne. „Změnil jsi se Sesshoumaru, ten boj jen tu změnu uzavřel, že?“
Čarodějka pozoruje jak se nemocný na lůžku chvěje.
  „Inuyasho, chceš aby žil?!“ podívá se najednou tvrdě na mladšího z démonů.

„No ano“ rozpačitě řekne a odvrátí se trochu. Pak se obrátí k Sesshoumarovi. Chvěje se a on zavře oči a pak se vážně podívá na čarodějku.

 „Nejsem tak mocný jako otec nebo Sesshoumaru, ale je má rodina ...a ano udělám cokoliv a chci, aby žil. Když ne kvůli mně tak kvůli malé holčičce s očima kočky. Má ji moc rád a já nechci, aby musela zůstat sama.“ Otočí se naléhavě k čarodějnici. „Tak co mám udělat?“

  „Budeš tu teď s ním, ať se bude dít cokoliv. Ty budeš u něj. Hlídat ho. Ošetřovat. Dávat mu jíst. Musí zesílit a tak musí jíst. Bude to trvat dlouho Inuyasho, ale pro byliny, které potřebuji zajít je cesta jen pro mne, ne pro démona jako jsi ty. Tvoje místo je teď zde.“ Ukáže na polštář vedle lůžka.
  Musí pít, jíst vývary a musí cítit něčí blízkost. Jsou tu svitky, tak mu můžeš číst, nebo vyprávět. Ale pamatuj si, nit jeho života je teď slabá. On musí cítit, že tady má ještě zůstat, rozumíš mi?“

Přikývne. Nerozumí některým věcem co mu říká, ale jedno ví. Má o něho se starat a být sním.     „Já dobře zůstanu Amayo.. A děkuji ti.“ Odmlčí se. Nejraději by šel něco dělat, nebo někoho našel a zabil. Tato situace mu moc nevyhovuje, ale chce , aby žil a když to říká Čarodějka věku tak to taky udělá.

   „Kdy vyrazíš a kdy se vrátíš?“ Nedíví se na ní do její vrásčité tváře, ale na Sesshoumaru. Sotva cítí jeho auru života tak je slabá. „Co mám udělat s kožešinou?“ a s odporem se na ni zadívá.

 

  „Pověsíš ji ven, na strom, na který je vidět z okna. Možná že si pro ni kočky přijdou, pak se s nimi neper. No a jestli ne, uvidíme. Ale tam v koruně stromu nikomu neublíží, ani jemu ne.“

   Inuyasha ji vezme s odporem mezi dva drápy a táhnoucí za sebou ji vleče ven. Vyhodi ji do koruny stromu.

„Chcípní“ zasyčí a tím si nějak uleví a vrátí se dovnitř. Sedne si vedle Sesshoumaru a rozpačitě přemýšlí co má dělat.

„Vyrazíme zítra ráno, Inuyasho. Teď potřebuji abys ho nakrmil. Musí alespoň něco sníst.“ řekne a podá mu misku s vývarem.

„Neboj se, maso pro tebe tu mám také,“ mrkne na něj.

  „Ehm moc toho nepotřebuji, čarodějko,“ zahučí s představou jak krmí Sesshoumaru, ale přesto vezme misku a lžící. Rozpačitě na to kouká a pak na ležícího Sesshoumaru. Jak do něho to dostat?  Nejdřív asi by ho měl vzbudit. Položí vedle sebe misku s vývarem a nudlemi a dotkne se ho. Většinu to stačí, aby se vzbudil hned. Jenže tentokrát zjevně ne. Sesshoumaru nereaguje ani na šťouchnutí, a nic.
  „Musíš takhle,“zasměje se tiše Amaya, sedne si za lordovu hlavu, lehce mu ji zvedne, položí si ji do klína a opatrně nabere maličkou lžičkou naběračku trošku vývaru a stejně opatrně mu ji přiloží k pootevřeným ústům. Pak ji s pečlivostí nalije po kapkách do otevřených úst.
   „Takhle musíš víš Inuyasho.Alespoň v těch prvních dnech, než se..pokud se probere.“

   Inuyasha zrudne, ale udělá přesně tak jako čarodějka. Polkne.. je to divné ho držet a ta vůně. Má ostrý čich a ta vůně je mu příjemná. Ne jako některé jiné pachy. Vezme trochu na lžici a zaraduje se když kapky splynou do krku. Soustředěně nabírá jednu lžičku za druhou až už nic není, ale pořád ho drží a nehýbe se. Je mu tak zvláštně divně, ale nezkoumá to hlouběj a jen ho drží. Ohlédne se poAmaye, ale už je ráno a na podlaze si hrají v slunečním svitu drobné částečky prachu. S ohromením si uvědomí, že ho už tak srží celé hodiny. Opatrně ho položí zpět. Moc se mu nechce, ale musí něco najít k jídlu.

„Nachystala jsem vám tu jídlo na několik dní,“ řekne mu čarodějka, když ji potká venku s rancem na zádech.

„Dávej na něj pozor Inuyasho a pamatuj si, i když je starší a odmítal tě, teď tě potřebuje.“

   Ten se zdvořile ukloní a pak se dívá za ní jak odchází s rancem přes rameno a pokroucenou holi v ruce. Ta se otočí.

   „Děkovat mi nemusíš, Inuyasho!“ Sarkasticky se zasměje a zmizí v ranním oparu.

   Rozhlédne se kolem sebe. Bariéra. Udělala pro ně, aby byli aspoň trochu chránění před obyčejnými zědavci a slabými démony ochrannou bariéru. Mlčky poděkuje a jde dovnitř chaty. Nejdřív se podívá na jídlo v hrncích, tak aby vydrželo několik dní a ak si jde sednout k Sesshoumarovi. Dívá se na jeho neklidný spánek a neví co má dělat. Povídat se mu moc  nechce  a co by měl povídat? Není výřečný a vždy spíš mlčel a tak  nakonec udělá to jediné co ho naučila Kagome, když byl nemocný. Vezme ho za ruku a drží.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Návštěvy

(Amater, 27. 3. 2009 19:48)

exelentní!!!
(Hank - 01. 10. 2007 20:47)
tak tohle skutečně začíná být zajímavé. Slný a ironický lord Sesshoumashu je bezmocný a jeho bratříček se o něj musí postarat. Kosa narazila na kámen a jedno nepřátelství musí být zapomenuto, ale bude skutečně? a Jak to bude dál? Naučí se Sesshoumaru pokoře a Inuyasha zodpovědnosti, nebo se do sebe znovu pustí? Neznám odpovědi na tyto otázky a jen doufám, že se jich brzy dočkám:-)
arigató Hak

Výborka!
(anariel - 03. 10. 2007 15:14)
Jedním slovem krása. Už aby bylo pokráčko:-)


jůů!
(E... - 05. 10. 2007 21:21)
to je nádherná povídka! přečetla sem už dva díly v kuse, až mě z toho bolej, oči, ale jdu na dálší!!


To se dalo čekat...;)
(Kagome/Kurama http://nejanime.blog.cz - 29. 10. 2007 18:56)
Je to krásná a povedená povídka,stejně jako všechny tvoje ostatní.Někdy si říkám,kde na takové rozsáhlé povídky bereš inspiraci,jsou úžasné...Krásně se to čte a člověk se od toho prostě nemůže odtrhnout,i kdyby chtěl...Jen tak dál,jdu na další dílyXDD

Návštěvy

(Amater, 27. 3. 2009 19:47)

581x děkuji

***
(Alexandra - 30. 09. 2007 01:48)
Nádherní. Líbí se mi už se strašně těšim na další

jůůů
(Danika - 30. 09. 2007 11:00)
Ani nic jiného sem od tebe nečekala! Prostě je to bezvadný jako vždy!

.......
(mája - 30. 09. 2007 13:00)
nádhera, je hezký jak se o něj stará. Už aby tu byl další díl, jsem zvědavá jak se to vyvine,jen dofám ,že sesshuumaru neumře.

*O*
(Istana - 30. 09. 2007 14:47)
Páni vážně skvěly!!!!Chtelo by to co nejdřív další.


....
(Jane - 30. 09. 2007 19:14)
pěkné jako vždy už se těším na další díl

*****
(Bea - 30. 09. 2007 19:51)

Druhý díl, první komentář od mé maličkosti.
Víš, Ami, mě se vždycky tvé příběhy z Inuyashi velice líbily (a nebylo to jen tím sexem, nemysli si:-))
Vždycky v nich totiž bylo jakési kouzlo, které se nedá popsat (já sama tomu říkám "atmosféra seriálu", ale myslím si, že to není to pravé označení).
Ale tenhle příběh je něco zvláštního, něco jiného. Možná je to tím, že je "psán naživo" (což je mimochodem velmi zajímavý experiment, to ti chválím), možná proto, že je z toho opravdu velice cítit, že to psali dva různí lidé. Možná že ti někdo bude zazlívat, že se nedržíš charakterového schématu daného seriálem, ale já to rozhodně nebudu. Protože vývoj, jakým charaktery procházejí u tebe je takový... Špatná formulace, ale jiná mě nenapadá - příjemný. Je to velice příjemný a přitom hluboký (zase se určitě najdou rejpalové, já vím) příběh. Ta hloubka je prostě jenom daná tím vztahem Sess x Inu.
Jejich cestou k hledání sama sebe a svého místa tady na tomhle světě a potažmo i v "rodině". To je to, co tenhle příběh dělá jedinečný v celé řadě fanfiction (asi tohle píšu všude... Jestli jo, tak si na to musím fakt dát pozor.:-))
Těším se na další díl a doufám, že jsem se vyjádřila dost srozumitelně jak na mně tenhle příběh působí:-) Krásně. Moc krásně.

Překrásné
(misako - 01. 10. 2007 19:47)
Ano... Tak to přesně cítím. Nádherně se to čte a strašně moc se těším na další díl. Je to krásné... A já byla hloupá, že jsem to začala číst z pouhé nudy :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA