Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stay with me - díl 3. Vzpomínky a sny

27. 3. 2009

Stay with me

 

 

Vzpomínky a sny

 

 

   „Rin…já…Inuyasha…otče ne!“ Sesshoumaru se neklidně převrací. Před ním je velká clona a on nemůže jít pryč, ale taky tu  nechce být sám, nechce, když všichni ostatní jsou tak daleko.

  Inuyasha se zavrtí, když uslyší svoje jméno. Co se mu  asi zdá? Chtěl by to vědět. Pustí jeho ruku a je mu pořád z toho všeho divně. Z celé té situace. Už od doby co vyslechl jeho prosbu a nezaútočil na něho. Dojde pro polévku, kterou předem trochu ohřál a opět Sesshoumaru vezme do náruče. Zvláštní pocit a opatrně se dotkne jeho fialového měsíce. Ucukne rukou jako by se spálil a raději vezme lžící s polévkou a začne ho pomalu krmit. Nikdy o nikoho nepečoval a teď je plný rozpaků jak se mu to zamlouvá. Krmí ho a přitom slyší jeho tepot krve i srdce. Je tak slabý pomyslí si a pokračuje dokud není miska prázdná. Měl by si jít lehnout, ale nechce být daleko. Co kdyby něco potřeboval? Nakonec usedne u stěny kde spí a Tessaigu položí vedle sebe. S očima upřenýma na jeho tvář nakonec usne.

  Sesshoumaru se probírá na kratičké okamžiky z hlubokého spánku podobnému mdlobám. Cítí jak ho čísi přítomnost, stále víc a víc táhne do světa, ve kterém už si užil dost bolesti. Už nechce a přesto ho ten malý rudý plamínek nutí se tam vrátit.
   Není tam pouze bolest. Poznal jsi tam i radost. Štěstí. Lásku…
   „Ne..tu jsem dal pouze Rin..nikdo jiný si ji nezasloužil…“
   Ty myslíš? tichý smích, jako když déšť dopadá na vodní hladinu.
   „Chci jít,už…už nemám sílu,“ zašeptá a zničeně klesne na všechny čtyři. S údivem zjišťuje že má zase levou paži.
   „Netušil jsem, že jsi takový zbabělec, Sesshoumaru.“
   „Otče! Kde…já…“
   „Proč utíkáš?“
   „Neutíkám, nikdy jsem o odnikud neutekl! Měl bys to vědět! Dělal jsem všechno, abych se ti vyrovnal, abys na mě mohl být pyšný, otče. A tys…nebyl…“

   Tichý zvuk probudí Inuyashu a neví co to je. Popadne Tessaigu a pak ji odloží, když si uvědomí, že to byl jen sen Sesshoumaru. Ještě je noc a on vezme jeho ruku do své. Jeho ruka je tak ledová. Co teď? Nakonec vezme deku ze svého lůžka a přehodí ji přes ní, ale pořád má pcit, že to není ONO. Váhá nad tou myšlenkou, ale svlékne si kimono od svého oděvu. Vlouzne k němu celý rudý, ale ví jak umí zahřát toho druhého teplo.

  „Jestli to někomu řekneš tak tě roztrhnu jako hada“ zuřivě mu zašpetá do ucha a snaží se mu dát trochu tepla. Zachvěje se zimou. Poslouchá jeho nepravidelný tepot srdce. Leží s nim pod pokrývkami a pomaličku cítí jak je jeho tělo teplejší. Oddechne si a uvědomí si jak je unavený. Zívne a ani neví jak usne.

   „Jsi zbabělec, když odmítáš skutečnost jaká je!“
   „A jaká je otče?! Že jsi odešel od mé matky, ode mě. Žes mě donutil přísahat, že tomu mláděti ani té ženě nic neudělám? Žes mě nikdy neshledal hodna jediného úsměvu? Že jsem pro tebe byl jen dědic!“
  „Mlč už!“ políček dopadne na tvář mladšího muže a ten vztekle zavrčí.
   „Miloval jsem vás oba, oba své syny.“
   „Tak proč jsi někdy, neřekl..nenaznačil?“ Sesshoumaru stojí se skloněnou hlavou a cítí jak mu po tvářích tečou neprolité slzy.
   „Potřeboval jsem, abys …vyrostl v bojovníka, proto tak málo citu…nevěděl jsem jak moc ti tím ublížím.“
  „Otče…“
  „Sesshoumaru-kun, čeká tě další práce. Tak jdi už. Do téhle říše pro tebe ještě nenastal čas vstoupit.“

Inuyasha sebou zavrtí jak je mu teplo. Zívne a vyskočí celý rudý, když si uvědomí kde je a co tam dělá. Vyběhne ven a rozhlédne se. Potřeboval by se zchladit. Nedaleko uvidí studánku s průzračnou vodou. Chce do ni skočit, když je odchozen.

„Ochranný pramen“ zavrčí zle. Tak nic a vrátí se domu. Prohlédne jídlo a najde ještě zbytky polévky. Přivoní k ni, ale je ještě dobrá. Ohřeje a jde k Sesshoumarovi. Chce ho vzít jak mu to ukázala čarodějka, ale když si vzpomen na ráno a svou ruku tak od toho upustí a začne ho krmit normálně. Nejde to a vztekle odhodí lžící. Podepře si bradu a pochmurně kouká na Sesshoumaru.

„Mohl by ses bratříčku už vzbudit.“ Pak si těžce povzdechne a dojde pro lžící. Vezme ho do náruče a krmí ho.

„Víš, když tě tady tak vidím tak mně napadá všechno možné jen ne to že jsi byl mocným démonem. Vypadáš jako člověk nebýt tvých vlasů a znamení na tvářích. Jo čarodějka odešla pro byliny a obklopila nás ochrannou bariérou. Jinak nic nového a polévka dochází.“ Povídá mu suše.

   „Nevím jak ji uvařím, ale zkusím to.“  Vpraví do něho poslední lžičku. Chvilku ho drží a neví proč, ale dívá se do jeho tváře. Natáhne ruku a pohladí jeho pokožku. Neucukne jako poprvé a je udivený svou odvahou. Nikdy by si nemyslel, že se ho dotkne, ale taky nikdy by si nepomyslel, že vůbec s nim bude mluvit natož dotýkat. Položí mu hlavu jemně na podušku a jde uklidit misku.

   „Inuyasho,“tichý, slabý hlas jakoby přicházel z říše mrtvých.

   Zaslechne tichý vzlyk a  trhne sebou. Pustí misku a přiskočí k Sesshoumarovi. Chytne jeho ruku a zmáčkne ji a pak pustí.

  „To jsem rád, že jsi vzhůru. Nevím jestli jsi něco slyšel, ale jak to tak vypadá za vše může kožešina.“ Vypráví mu, co mu svěřila čarodějka. Vynechá jen to, že se má o něho starat. „Tak co chceš k večeři?“ tolik se mu ulevilo, když uslyšel jeho hlas i když slabý.

  „Je mi to jedno, ..oto…a asi mě budeš muset pomoct…já..“ Sesshoumaru se pokusí zvednout ruku, ale nepodaří se mu to. Podívá se mu do očí a pak ty své zavře.
  „Jenom prosím tě, žáby ne…,“zašeptá a pak zase usne.  Jenže tentokrát je jeho dech pravidelnější a i jeho aura života září víc.

  „Tak žáby ne“ usměje se pro sebe Inuyasha a zašeptá. „Nemám je rád ani já.“  Konečně se bude moci i trochu vyspat, když si všimne Sesshoumarova pravidelného dechu. Zvedne se a jde se podívat co tady ještě čarodějka nechala. Hmm, sýr a kus masa a bylinky no jo pomyslí si a rýži. Tak to bude rýže. Snad ji zvládne, ale nejdřív nanosí vodu, když si všimne poloprázdného džberu. Bude mít určitě žízeň. Jde k pramenu, který ho zprvu odhodil a ponoří do něho vědro. Pomalu se naplní průzračnou vodou. Donese vědro do chaty a zadívá se na kožešinu, která tam pořád visí. Vejde dovnitř a všimne si, že ještě spí posilujícím spánkem. Mohl by si zdřímnou a lehne si na svou deku vedle Sesshoumaru.

  Sesshoumaru se už nepřevaluje a klidně spí. Vedle sebe cítí přítomnost rudého plamínku, který ho vytáhl z říše mrtvých, kde si už tolik přál zůstat. Snad podvědomě se jeho ruka sevře kolem ruky toho druhého. No vidíš, že tě má rád,  ozve se mu v mysli tajemný hlas.
   „Má mě rád?“
   „Ano hlupáčku…“
znova smích jako slunce tančící na kapkách rosy.

  Inuyasha ucítí ve své ruce cizí a vzbudí se. To je jen  Sesshoumaru a usne opět spánkem bez snů. Vnitřně je rád, že se mu už nezdá a těch potvorách kočkách.

  Další ráno, když se Sesshomaru probere, uvědomí si nepříjemnou skutečnost. Pořád žije, což je v pořádku. A močový měchýř má taky… a ten se bohužel hlásí o pozornost. Pokusí se nadzvednout, ale jen tiše zaskřípe zuby a spadne zpět do pokrývek.

  „Sesshoumaru?!“ otevře Inuyasha oči a protře si je. „Počkej co to děláš? Máš být v klidu!“

  „Oto, jsou jisté věci, které v leže nezvládnu.“

  „Jaké?“ nechápavě se zamračí Inuyasha.

  „Och bohové, zač?!“Sesshoumaru se znovu pokusí zvednout. „Třeba jít se vymočit víš!“ ujede mu sotva znova spadne do pokrývek.

   „Eee aha ee,“ neví co říct natož dělat a jen se dívá na Sesshoumaru. „Mohu nějak pomoci?“ optá se nejistě Inuyasha a vyhrabe se z postele na nohy.

  „Jo, pomoct mi se dostat ven!“

  „Já dobře.“ Inuyasha ho popadne do náruče a pak přemýšlí co teď. Měl by ho ven donést nebo jak to... podívá se do obličeje Sesshouamru jak se tváří.

  „Je jedno jak,“ procedí mezi zuby Sesshoumaru. „Důležité je rychle.“

  „A..“ zmlkne a vyjde se Sesshoumaru ven. Jde za budovu a postaví ho na nohy.

  „Otoč se,“ štěkne na něj ještě Sesshoumaru a pak už je ticho. O chvíli později už se Sesshoumaru opírá o stěnu a snad trochu strnule uculuje na svého bratříčka. „Díky,“ zamumlá pak a nechá si pomoci zpět do domu.

  Inuysaha ještě celý z toho nesvůj ho vezme do náruče a odnese do domu. „Cheš spát nebo si sednout? Víš jako polštář .. polš...“zečně blekot pod jeho upřeným pohledem.

  „Inuyasho, já nekoušu,“ řekne tiše jeho bratr a pak ho poprosí, aby ho na chvíli posadil. Ví že to dlouho nevydrží ale, chce aby se přikrývky trochu vyvětraly.

   Inuyasha ho posadí  a pak přetáhne slamník k stěně. O stěnu opře polštář. Vezme Sesshoumaru do náruče a jemně ho o opře. Neví jak by to lépe udělal. Vezme svoji pokrývku a jemně ho přikryje. Uhne očima pod jeho pohledem, sebere jeho pokrývky a vyjde ven. 

   Vytřepe je stejně jak to viděl u Kaede-sama a pak se vrátí do místnosti. Složí je a pak přejde k hrnkům s jídlem. Uprostřed hoří oheň pod, který pravidelně přikládá a vše ohřeje až na rýži. Vše dá do misky a položí vedle Sesshoumara. Otočí se a nabere si taky. „Stačí ti to?“ zeptá se aniž se k Sesshoumarovi otočí.

   „Stačí, oto, děkuji.“Sesshoumaru pomalu nabere jídlo, ale ruka se mu ještě příliš chvěje, jak se snaží soustředit. Víc rýže skončí na pokrývce, než v ústech. Sesshoumaru vzekle zavrčí a pokusí se o to znovu. Stejný výsledek.
  „Nejde to,“ povzdechne si po chvíli. Už je vyčerpaný a skoro se nenajedl. Hlava mu pomalu klesá na stranu, jak se mu chce zase spát a on už pomalu zase nevnímá.

  Inuyasha se otočí právě včas, aby viděl, jak mu hlava klesá a miska taky. Asi ho budu muset nějakou dobu ještě krmit. Postaví svoji misku na zem a přejde kněmu. Veze mu ji z ruky. Sní to potom. Upraví mu polštář pod hlavou a přikryje. Sám vyjde ven a posadí se na zápraží. Nechápe proč se tolik o něho stará. Nikdy o nikoho se nestaral až na Kagome, kterou ale spíš chrání. Sedí na zápraží s rukama v rukávech a pozoruje obozor. Co má dělat? Pořád si klade stejnou otázku. To přece není on nebo ano? Sedí ještě chvílí a pak když slunce pomalu zapadá za horizont se zvedne a vejde dovnitř. Trochu pouklidi a pousměje se. Kdyby ho viděla Kagome a  ostatní. Inuysha uklízi. Zasměje se na has a pak se ztiší a podívá se co dělá Sesshoumaru. Měl by si lehnout a spát.

  „Inuyasho,“ozve se trochu silněji a přece slabě Sesshoumaru. Je unavený, ale zároveň má hlad. V břiše mu zavrčí a on polkne. Snědl by cokoliv, jen kdyby to cokoliv dokázal chytit. Jenže to nesvede. A tak bude muset prosit. Jak …ponižující. Jenže na druhé straně,..kdy o něj někdo tak pečoval, samozřejmě kromě Rin…?

  „Potřebuješ něco?“ otáže se Inuyasha a zamračí. Jsou už tady moc dlouho a Sess nevypadá na to, že by se uzdravoval, ale aspoň, že žije. Chce být laskavý, ale vůbec mu to nejde a teď když se bliží úplněk cítí jak je podrážděný. Nejraději by vrčel, ale snaží se ovládnout.

  „Já…chtěl jsem se zeptat, jestli by tam nebylo něco k jídlu,“ řekne tiše Sesshoumaru. Nechce ho vidět vzteklého. Má radši, když je veselý. Bezstarostný jako malé štěně. Má rád jeho smích a zvykl si i na jeho vyprávění. Rád by mu to řekl, ale ví, že nemůže. Inuyasha by to nepochopil. Samotného ho mrzí, že je stále nemohoucí. Zvednout se a přejít na verandu je pro něj nadlidský výkon. Občas má sice lepší dny, ale jakoby se po nich vždy vracela nemoc. Nerozumí tomu a štve ho to. Jen v noci, když někdy blouzní v horečkách, má pocit, že ho objímají dvě paže, které nechtějí dovolit aby si ho ONA vzala sebou tam kde není bolest.

   Inuyasha se ošije pod jeho pohledem, který říká, že nerad prosí.

 „Hned něco připravím.. Jen jsem trochu pdrážděný. V tyto dny je to pro mně...“ zarazí se a nedopoví. Vyjde ven a za nějakou dobu přiveleče dva ptáky. Oškube je až létají peří a Inuyasha začne kýchat.

  „Když to dělala Kaede-sama vypadlao to tak snadno“ řekne bezradně nad polooškubanými ptáky. Utrhne pero a zlobně se na zamračí. Jak to, že mu to nejde? Chtěl udělat polévku se zeleninou a rýži ze zahrádky Amayi čarodějky, která ne a ne se vracet. Mrkne na Sesshoumaru co on na jeho pokus uvařit polévku.

  „Oto,“ usmívá se trochu jeho starší bratr a snaží se vytáhnout si peří z vlasů. „Nechceš pomoct? Já vím jak je oškubat…musíš je spařit vařící vodou a pak ti to půjde lépe.“ Sesshoumaru se opatrně zvedne ze sedu a přejde k němu. Sedne si naproti němu a jemně avšak nekompromisně mu ptáky vezme.
  „Tu vodu bratříčku.“

   „Vodu vařící“ opakuje skoro tupě Inuyasha. „Já vím jak se to dělá! Dej je sem!“ a vytrhne mu ptáky z ruky. „Ty máš odpočívat“ a dostrká ho nazpět do postele. „To zrovna on mně bude radit“ nakvašeně si pro sebe mručí, když dává ohřát vodu. Je mrzutý a neví proč. Možná proto, že to věděl Sess a ne on? Vždyť něco takového, démon jako on by neměl vědět. 

  „Odkud víš to o těch ptácích?“ optá se zvědavě a stáhne kotlík z ohně. Ponoří do nich ptáky a začne škubat. Na nos mu spadne pírko a on kýchne: „Hepčí!“

  „To Rin. Jednou byla nemocná a já neměl Jakena po ruce. Takže jsem pracoval podle jejich pokynů. Bylo to docela komické. Ale nic jiného jsem nemohl dělat. Zrovna lilo už třetí den a v tom dešti jsem ji nechtěl někam přepravovat.“ Pak se na něj zadívá. „Potřebuju něco dělat Inuyasho, jinak se zblázním. Ta nemoc …ubíjí to… potřebuji to překonat. Nechci takhle zůstat na věky.“

Inuyasha se zastaví a přemýšlí. Ano už to má.

„Hned jak to doškubu tak budeš tu polévku míchat a já skočím se podívat co by venku šlo ještě ulovit. Myslím, že bude pršet.“ Doškube ptáky a vykuchá je. Odřízné hlavy a maso s vodou a zeleninou dá kotlíku.

 „Na a míchej. Občas se podívej jestli je maso měkké!“ nakazuje mu už ve dveřích. Vyjde ven a podívá se na oblohu. Je zatažené, ale déšť mu nikdy moc nevadil. Musí ještě něco ulovit  a musí jít trochu dál. Otevře dveře a ještě křikne. „Budu asi déle pryč“ a zmizí.

   „Tak, jsi hospodyňka, Sesshoumaru,“zabručí si pro sebe lord, ale hlídá polévku a občas zamíchá. Už teď by se na to vrhl, ale ví, že výsledek bude stát za to.
   „Jen by mě zajímalo co s ním je. Je jako…žena před těmi jejich záležitostmi,“zabručí si pro sebe, ale poctivě míchá. Co má taky jiného dělat? Hlídá polévku už tři hodiny a Inuyasha se stále nevrací. „Kde jen…doufám, že nic….dost!“ zakáže si úvahy nad tím co vše se mohlo stát.
  „Měkneš, lorde,“zavrčí a dál zarputile míchá.

  „Lovit, lovit, ale co? V tom počasí by ani vlka nevyhnal natož psa“ bručí si pro sebe Inuyasha. Kýchne. Ještě aby něco chytl. No snad možná by něco mohl chytnout v nedalekem jezeře a Sesshoumaru má ryby rád podle toho co viděl tak by mohl nalovit. Mokrý je dost tak zas tak moc nebude. Doběhne k jezeru a dívá se jak na vodní hladinu šedou jako olovo dopadají kapky vody. Stáhne si oděv a ponoří se do vody. Za chvilku má už několik macatých ryb visících na prutě. To by snad stačilo a počítá je. Šest velkých a čtyři menší. Vezme je a jde do domu. Nese je pěkně od sebe aby nenačichl ještě víc rybinou.

  „Fakt hnusné.. hepčíí,“ kýchne opět. Vejde domu, kde ho přivitá Sesshoumaru jak míchá polévku a líbezná vůně jídla. Ryby pověsí vysoko pod střechu a zaleze do chaty. „Hepčí!“ kýchne ještě jednou a utře si nos do rukávu. „Promiň Sessi, ale mizerné počasí. Ukáž?“ Trochu rozvařené, ale to nevadí. Odstaví kotlík a vyndá rýži. Dá ji do polévky a rozlije do misek. Svoji odloží a sundá si aspoň svrchní kimono. Vše studí, ale nechce být nahý před svým bratrem. nějak se stydí a vezme do rukou misku. Pofouká a blaženě upije.

  „Sundej si radši všechno. Jeden nemocnej démon pod střechou stačí,“ řekne tiše, ale důrazně Sesshoumaru.

  Inuyasha zrudne, ale rezolutně zavrtí hlavou

  „Jestli se stydíš vem si moji košili.“ ukáže na košili, která visí v rohu. Suchá. Když tu jeho bratříček nebyl, trochu ji vyvětral a teď sedí jen v kalhotách.

  Inuyasha chvilku uvažuje, ale ty kalhoty jsou tak nepohodlné. Zvedne se a sundá košili z věšáku. Kalhoty si bude muset nechat, ale aspoň spodní košili si sundá.

  „Otoč se!“ přikáže a pak rozpaky zahučí  „Díky moc.“  Sundá svoji bílou košili a zachumlá se do černé. Zavře oči a do jeho nosu pronikne vůně Sesshoumaru. Zachvěje se a modlí se, aby si toho nevšiml. Popadne misku a rychle se začne cpát polévkou.

  „Co kalhoty?“ ozve se Sesshoumaru, který v tu chvíli přehrabuje jednu z čarodějničiných truhel. „Tady,“ hodí po něm balíček.

  Ten v tu chvílí  vyprskne polévku z úst a už chce říct: V žádném případě, když na něm přistane balíček. Rozbalí ho a najde volné široké kalhoty. Odpliží se do tmavého koutu a za chvilku je v červených kalhotech jaké nosí kněžky. Je to pro něho nezvyklé, ale pořád lepší než ty studené kalhoty, které ho nepříjemně studily do třísel. S kamenným obličejem popadne misku a začne jíst. V půlce se zastaví a neochotně zabručí „Díky.“

Sesshoumaru se usměje a spokojeně jí svou misku polévky. Odlesky plamenů tančí po jeho nahém těle a on se dívá do plamenů, jako by na něco vzpomínal. Stále je na něm vidět jak mnoho sil ho stála nemoc i zranění.
   Natáhne ruku a pomalu si znova naplní misku.

„Mám hlad,“ pousměje se trochu omluvně na Inuyashu. Napadne ho, že kdyby Jaken viděl, jak se usmívá, nejspíš by už šel hledat vhodný úkryt. On se nikdy nesmál, a když ano nebylo to pro nikoho dobré znamení. Jenže poslední dobou se začal usmívat víc než kdy dřív. Nikdy nebyl veselý, ale co je tady, vloudil se do jeho srdce zvláštní klid.

  Inuyasha neklidně se poptáhne za pásek kalhot, když vidí jak se usmívá. Není zvyklý, že by velký lord Sesshoumaru se usmíval. Co ho zná snad jeho úsměv ještě neviděl. Natáhne se a přidá si taky a nezřetelně zamumlá.

  „Mám ryby tak mohu udělat rybu, rýži a zeleninu pokud budeš chtít“ a pak si vzpomene, že zítra bude úplněk. Musí ten den zmizet. Rozhodně se vytratit. I když teď spolu mluví nesmí poznat jeho největší tajemství. Začne se rýpat v polévce, ale pak s křečovitým úsměvem a zamračenu tváří se do polévky pustí.

   „Oto, co se děje?“zeptá se tiše Sesshoumaru. Už to nemůže snést. Pořád nabručený a v mizerné náladě. Upřímně, chce znát příčinu, pokud má s bratříčkem vydržet pod jednou střechou.

   „Nic!“ zavrčí Inuyasha a střelí po něm zlým pohledem.

 „Do toho ti nic není, Sesshoumaru hleď si svého ano!“ To už na něho vyjede a jde se posadit do kouta. Nemá rád to období kdy je nejzranitelnější a nemůže vládnout Tessaigou a k tomu je tady jeho bratr a on se cítí tak bezmocně. Nemůže zítra dělat nic a kdyby někdo je napadl... neubránil by se a říct to mu? Nesmí se  nikdy nedozvědět, že jeho bratr je jednu noc v měsící čistokrevným člověkem. Sice se k Rin chová s úctou, něhou a láskou, ale přece jen zakořeněné zvyky... Kdo ví jak to může dopadnout. Snaží se usnout, ale ví, že neusne.

Sesshomaru spí a ve snu vidí jak se zdraví s Rin, jako velkou dámou a bratrem. Už to není uřvané štěně a on se zase vydává na cesty. A pak najednou stojí před svým domem, který je v plamenech a vidí jak velký stín, kterému se Inuyasha ve snaze bránit Rin postavil, ho odhodil na skálu. Slyšel prasknutí vazu a viděl jeho oči jak ztratili lesk a život z nich vyprchal.

„Ne!“zařval a ten výkřik toho druhého démona odtrhl od Rin. Přiložil Tenseigu na bratrovo tělo a přál si aby žil. Přitom vytáhl Šedého hada a rozkročil se nad bratrem, který se vracel, ze záhrobí.

„Pojď si pro mě!“ zařval na černý stín a pozvedl prokletý meč.

Ještě viděl, jak se bratr probouzí. Jak k němu běží Rin a zachytil i Tenseigu, kterou mu hodil. A pak jen on a stín. Plameny a kouř. Jeho vlastní rozhodnutí chránit je a raději zemřít jako otec než dopustit...

„Inuyasho!“ výkřik do tmy a ruka natažená před sebe do tmy. Vlastní zrychlený dech. Strach.Šílený strach, že se něco stalo. Rychle se vyhrabe ze zamotaných pokrývek a vypotácí se ven na vzduch. Lapá po dechu a nemůže..nemůže se dívat do tmavých koutů…viděl by jen tmu a plameny.

   Ani Inuyasha nemá lehké spaní a co chvilku se probouzí tím jak je ve své druhé podobě bezmocný a snadno napadnutelný. Nedokáže nikoho ochránit natože sebe a svého bratra. Zdá se mu o pavučině do, které je zamotaný a nemůže z ní ven, o Kagome, která mu hází meč jeho jedinou ochranu a on se mění v démona. Pomalu už ani nechce být čověkem anebo mohl by jim být a nesměl by být tady. Trhne sebou, když uslyší výkřik, který se jako by odrazí od jeho vlastního snu. Zadívá se do tmy a vidí předkloněného Sesshoumaru. I on má svoje noční můry. Nejenom já. Podivně ho to uklidní a opět usne, tentokrát už bez nočních přízraků z jeho minulosti.

   Ráno se probudí rozlámaný, ale hned začne připravovat ryby, aby byly na celý den. Odejde někam do ústraní a přečká tam tu nebezpečnou chvílí, která ho tolik trápí. Tiše si šeptá co vše má udělat. V jednu chvili se zastaví a pochmurně se usměje. Nikdy by neřekl, že bude dělat domácí práce, vařit a dokonce prát, i když s jeho drápy to poslední dopadlo katastrofálně.

   Sesshoumaru jen leží stočený do kubíčka a ani se nehne. V noci už nedokázal spát pod vlivem toho snu a teď se chvěje bolestí, jak se staré rány najednou ozvaly. Svaly má stažené a fantomová bolest z levého pahýlu vystřeluje do celého těla. Má zavřené oči a raději předstírá že spí,…ale není to tak.

   Ráno se Inuyasha podiví, že ještě spí, ale vyhovuje mu to, že může v klidu vše dokončit. Když vše má hotové přejde k Sesshoumarovi a podívá se na něho. Proč nic neřekl? Vždyť se úplně třese. Dotkne se čela. Ne horečku nemá.

„Tak otevři oči. Vím, že nespíš!“ Vyjde ven pro bylinky na bolest. On sám je nepotřebuje, ale Miroku se Sango je potřebuji. Vejde dovnitř a uvaří čaj. S miskou a konvici čaje jde k Sesshoumarovi. Nalije šálek čaje a dotkne se ho.

  „Inuyasho,“zašeptá Sesshoumaru a otevře oči. Jsou plné bolesti. Na tvářích má sem tam zaschlou stopu po slzách, které si zrádně našly cestu ven, přes lordovo sebeovládání.

  Váhavě se  ho dotkne a podá mu misku čaje. Ihned si uvědomí, že v takovém stavu ho tady nemůže nechat.

„Napij se. Uleví se ti a hodně pij,“ řekne zamračeně, ale odevzdaným hlasem Inuyasha. prostě až mu bude lépe tak těsně před západem slunce odejde jako by na lov a bude to. Tím se trochu uklidní a drží ho, aby nerozlil čaj na pokrývku.

 „Už by měla přijít každou chvili“ zašeptá, ale nějak moc v to něvěří.  Povídala, že cesta bude nebezpečná a daleká. Snad ji zvládne. Určitě přijde, přesvědčí sám sebe. Nalije druhý šálek čaje a dává mu opět napít.

„Uvidíš za chvilku bude lépe.“ Pořád si nemůže zvyknout jak se o něho stará. Divné je to podle něho jak se o něho stará. O všemocného lorda a k tomu dělá to rád. Sedne si vedle něho a vypráví veselé historky Shippa, nemravné od Miroku i o podivuhodném světe Kagome.

  Ani on ani Sesshoumaru by pak nedokázali říct, kdy přesně se lordova ruka sevřela kolem té bratrovy, a kdy lord usnul stočený kolem svého bratra. Ale bylo mu lépe. A to bylo asi to hlavní.

  Inuyasha s rozpaky sevře mu ruku a nechá ho, aby tak usnul. Cítí jeho tělo a je mu tak divně, ale zdá se, že ty bylinky, které mu ukázala Kagome opravdu pomohly a on je teď vděčný za ty lekce, které mu dávala proti jeho vůli. Položí mu druhou ruku na vlasy a má tak  pocit neskutečná. Možná je to tím, že za chvilku bude člověkem. Neví, ale dotkne se jeho hedvábných vlasů stejných jako má on. Dědictví po otci a nechá ten pramen klesnout zpět. Protéká mu mezi prsty jak živé stříbro a on je okouzleně pozoruje. Zůstává v té nepohodlné pozico ještě dlouhou a hraje si s jeho prameny vlasů.

   Černé řasy se trochu zachvějí a žluté oči problesknou zpoza víček. Sesshoumaru polkne a znova zamrká. Poněkud nepohodlné, napadne ho, když zjistí jak usnul. Hodně nepohodlné, zakleje v duchu, když si uvědomí, jak na něj ta blízkost působí. Znova polkne. To jsem si nezasloužil, zasténá v duchu, ale přesto se z té pozice odmítá omotat.

Přiznej se…líbí se ti to.

 Jo a co?

 No nic, že je to bratr.

 Sklapni! doporučí lord svému svědomí a raději zase zavře oči. V představách může cokoliv. I to co by jindy neudělal.

  Nevšimne si, že se jeho bratr probudil a v myšlenkách bloudí úplně někde jinde. Vzpomíná na první vzpomínky s matkou, na ty hezké a pak i na ty ošklivější. Ne nebude vzpomínat na ty ošklivé kdy se ho lidé stranili jen proto, že byl polodémon. A pak když zemřela tak se vydal pryč. Vše zanechal za sebou a odešle hledat svoje místo v tom světě, který ho odmítal.

   K tomu místu ho vázala jen jeho milovaná maminka a on musel bojovat jak  s lidmi tak démony a své místo. Sedí ponořený do myšlenek a nepřítomně si hraje s vlasy Sesshoumaru. Na rtech má mírný úsměv a žluté oči zasněné. Vzpomíná na Kikyo jak ji potkal. Nádhernou a mocnou kněžku z jedné vesnice. Pozoroval ji a nechápal co se to s nim děje. Byl všude kde byla ona a následoval ji kamkoliv šla. Chránil ji jak jen to uměl a poprvé se rozprávěl s duší, která byla tak jiná. Zamiloval se velmi rychle do její krásy i do její laskavosti. A pak opět zklamání a šíp  z jejich rukou, který držela ve svých dlaních.

  Pak ho z jejiho vězení vysvobodila její reinkarnace Kagome. Stejná sílou, ale jiná. Je tak veselá a věří mu víc než Kikyo, ale on je pořád v zajetí její krásy a přesto se mu teď zdají obě vzdálené.

  Podívá se na svoje ruce a zčervená, když si všimne jak jsou zapletené ve vlasech Sesshoumara. Opatrně aby se nevzbudil se je snaží vyprostit. Nechce si připustit, že se mu líbí ta nepohodlná pozice i jeho jemné vlasy v jeho rukou. Vyplete je a nechá ji položenou na jeho vlasech. Oknem vidí jak slunce se pomalu chýlí k západu, ale nechce se mu odejít od svého bratra.

  Sesshoumaru skoro ani nedýchá jak mu je ten dotyk příjemný. Tak se ho dlouho nikdo nedotkl a on, i když vždycky tvrdil, že nikoho k životu nepotřebuje, ví, že tím lže jen sám sobě. Snaží se najít výmluvu na to, že i když ho ženy přitahují, žádné nedokáže věřit. Přál by si to, ale nejde to a tak putuje dál a dál bez toho, že by se staral o své srdce byť jen z poloviny tolik, jako o své zbraně. Zamiloval si Rin, ale je pro něj dcerou a nikdy k ní nebude cítit víc.   A ostatní…děsí je jeho síla, jeho povaha i pověst. Nestojí o ně..o nikoho…
  Ale teď,když ho ve vlasech hladí prsty s drápky a on se cítí tak příjemně, začíná pochybovat o svém odhodlání, nevěnovat nikomu své srdce. Jenže, proč to v něm musel probudit právě on? Bratříček Inuyasha? Neví. A snad ani vědět nechce. Jen si vychutnává ten klid a mír v jeho náručí.

  Hraji si s jeho vlasy jako tehdy, když jsem si dovolil pohladit Kikyo, pomyslí si Inuyasha a poslouchá jeho srdce jestli se nevzbudí, ale je klidný. Jen má trochu zrychlený tep. Vědomě a okouzleně se jimi probírá, které jsou tak stejné. Miloval matku a pak i Kikyo, i Kagome má hodně rád, ale takové myšlenky hrát si s někým dotýkat se ho neustále, v něm nevzbudil nikdo. V duchu prosí aby se vzbudil a přerušil to jeho okouzlení a přitom přeje ať spí tak tvrdě jak to jde.

  Skloní hlavu načež se zděsí a ucukne, zavře oči, když si představí co právě teď chtěl udělat. Něco co se nesluší, protože je jeho bratr, ale nemůže se od něho odtrhnout a jít pryč. Slunce už dávno je těsně za horizontem a on pořád se ho dotýká. Musím pryč, bolestně si připomene Shýbne hlavu a dotkne se rty vlasů. Rychle se zvedne a uteče pryč z chaty do zapadajícího slunce. Cítí jak ho síly opouštějí, jak drápy se zatahují a kolem sebe zahlédne černé vlasy. Divoce se rozhliží po úkrytu a pak si vzpomene na strom s kožešinou. Vyšplhá se na něj. Jako člověku by mu neměla ubližít. Přisaje se doslova k stromu a dívá se na nebe posazené démanty. V duchu si promítá polibek...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Návštěvy

(Amater, 27. 3. 2009 19:55)

óóóóó!
(E... - 05. 10. 2007 21:48)
to bylo tááááák krásný! táááák nádherný!! nevim proč, ale tahle povídka působí strašně mile... dobrá práce!

hezkíííííí
(niorai - 05. 10. 2007 23:55)
tak toto chce hodne rychle pokráčko...=)

*****
(Bea - 07. 10. 2007 21:14)
Jak říkám, tuhle povídku budu mít jako pohádku na dobrou noc. Hrozně se mi líbí styl vyprávění, líbí se mi i samotný příběh. Je to takové... Milé, příjemné, žádné honičky, při kterých člověk tají dech. Milé příjemné, jako oheň plápolající v krbu, jehož světlo tančí po stěnách.
Nevím co víc napsat. Opravdu je to krásné. Měkkoučké, příjemné, pohladí to na duši. A všichni občas to pohlazení potřebujeme, i když bychom to nikdy neřekli nahlas. Děkuji Ami, že s tebou si o to říkat nemusíme. Děkuji za to pohlazení...

(Psí Hvězda - 08. 10. 2007 09:54)
Už mi to připadá, že je ta čarodějnice schválně nechává tak dlouho spolu samotné.
Sesshoumarovy vzpomínky na dětství mě drtí... kupodivu mě nikdy nenapadlo o něm uvažovat takhle, byl pro mě vždycky jen tím povýšeným démonem, který nenávidí lidi a svého způli lidského bratra. Ale ony vlastně všechny nevysvětlitelné a těžko překonatelné nenávisti mají kořeny kdesi v dětství, ve vztahu s rodiči... je to takové až freudovské.
Teď by tam mohli vniknout panteři... ale přes bariéru to nebudou mít tak lehké.
A co se mezitím děje s Rin?

Kawai
(Nini-Kioko - 30. 09. 2008 12:34)
Waw... jediné slovo: závist... moc ti závidím, že dokážeš napsat tohle, je to prostě dokonalé... Všichni tu píší jak jsou tvoje příběhy Milé, krásné a já nemohu víc než souhlasit. Fascinuje mě ten pohled na oba démony (hlavně na mého Miláčka Sesshyho). I když se vyskytnou scény, které jsou i nudné a já se snažím číst co nejrychleji, abych se dostala co nejdřív k těm bezva(ale toho není moc) je to bezva, jdu rychle na další... Waw

Návštěvy

(Amater, 27. 3. 2009 19:53)

578x děkuji

nemam rada nadpisy...
(Luciane... - 03. 10. 2007 20:45)
přímo skvělé teda Amatere jak ty to děláš??? že jsou tvoje příběhy vždycky tak poutavé...pamatuji si ...je to už skoro rok co jsem tyto stránky navštívila poprvé(tedy mám alespoň takový pocit...) ale tvoje povídky se mění maximálně tím, že jsou lepší a ledpší!!!

°°°°°°°°°°°
(ki nenáročný - 03. 10. 2007 21:59)
já chci další :(

...
(Suri - 03. 10. 2007 22:01)
z každou novou kapitolou jsou tvoje povídky lepší, zajímavější, napínavější ale i zábavnější... prostě parádní =))
už se nemůžu dočkat až bude další díl...

pěkné
(jun...sss - 04. 10. 2007 02:48)
Pěkné pěkné moc pěkné připadá mi to takové umazlené s toho jak pěkně se Inuyasha o Sesse stará a pak jak Sesshomaru usnul u něj..uplně jsem se rozplívala když jsem to četla..krásné krásné těším se na další díl

O*
(Imono - 04. 10. 2007 07:08)
huuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu.......... To je važně dobrý. hehe je to jako čokolada takže stračně dobré!

mňam :P
(mikako _/ - 04. 10. 2007 15:10)
úžasné! skvelé! proste mňam!

......
(Jane (www.zivotni-sen.estranky.cz( - 04. 10. 2007 17:51)
moc pěkné tenhle díl se ti obvzlášt povedl těším se na další

NIPA
(tamara - 05. 10. 2007 18:38)
polozim otazku za milion...KEDY BUDE DALSI DIEL ? :D

..............
(mája-www.majuscinaskrinka.estranky.cz - 05. 10. 2007 21:25)
Moc hezké,opravdu krásné, Jen doufám,že tam zrovna nevtrhnou kočky,když je člověk. Jsem zvědavá na další díl.