Stay with me - díl 4. Doteky měsíce
Stay with me
Dotek měsíce
Láska je slepá.
Prosím, ať nepřestává…mumlá si v duchu Sesshoumaru a po tvářích mu sklouznou zrádné slzy. A pak, jemný dotyk, jako motýlích křídel a pak prázdno a dupot nohou.
Sesshoumaru otevře oči a ty se ve světle úplňku podezřele lesknou.
„Proč Inuyasho?“zašeptá a pak se pomalu zvedne. Pohyb mu ještě pořád činí potíže, ale chce vědět proč. Proč odešel. Proč přetrhl to křehké pouto snění a nenaplněných snů.
Jde co noha nohu mine a přidržuje se zdi, ale jde. Venku jeho oči přivítá stříbřitá záře měsíce.
„Měsíc vrah, zabiják, zrádce,“zašeptá ohromeně a uvědomí si kolik času už tu se svým bratrem strávil. Dojde, nebo se spíš dopotácí na konec verandy a rozhlédne se po okolí.
Kam jen mohl jít? ptá se sám sebe.
Pak se zadívá na strom na kterém visí černá kožešina kočičího pána. Pozvednuté obočí. „Inuyasho?“
Ten i svým lidským sluchem zaznamená, že ho Sesshoumaru hledá a zavrtá se hloub, aby nebyl viděn. Nechce, aby ho tak viděl, nechce, aby se ptal proč to udělal. Jako člověk je o hodně přístupnější pocitům a on je nechce mít, nechce být slabý jako člověk, ale silný jako opravdový démon. Neodpoví.
Sesshoumaru dojde s menšími obtížemi až pod strom a tam se posadí, zády ke kmeni.
„Až budeš chtít slézt, tak řekni, ano? Protože, já se odsud nehnu, dokud nedostanu vysvětlení, proč se chováš jak kdybych byl najednou prašivý.“
Inuyasha na něho koukne a dál zarytě mlčí. Neví má mu to prozradit nemá, ale nakonec pud sebezáchovy řekne, že ne. Sem se nemůže dostat a jak bude ráno tak bude opět démonem
„Inuyasho?“ Sesshoumaru to po chvilce nevydrží. Neví proč ale má pocit, že…že je něco jinak… „Co se stalo, že ses rozhodl nahoře zahnízdit? Navíc, ty kožešiny nemáš rád.“ Sesshoumaru zakloní hlavu a dívá se nahoru.
V té samé chvílí se Inuyasha podívá dolu. Zavře svoje čokoládové oči. Je konec. Právě to zjistil jen proto, že ho chtěl vidět. Kvůli takové hlouposti je jeho nejpečlivější tajemství prozrazeno. Dobře ví, že ve světle úplňku je vše vidět. Nemá cenu to dál protahovat a dost necohotně sleze. Postaví se před bratra a vyzývavě řekne. „Pro tohle!“
„Bohové,“zašeptá Sesshoumaru a natáhne po něm ruku. Topí se v těch temně hnědých očích a nemůže se vynadívat na ty černé vlasy, tolik odlišné od těch jeho. Je jím fascinovaný, připadá mu že nikdy neviděl krásnější stvoření. Hlásek v jeho mysli sice vřeští, že je to jeho bratr, ale on na něj nebere ohledy. Stačil mu jediný pohled do těch očí a je ztracený.
„Už chápu,“zašeptá. Ani neví, kdy se postavil, ale teď se rukou lehounce dotýká těch černých vlasů a jeho pohled se topí v těch očích
Inuyasha uhne zrakem před tím obdivným pohledem. Sám si dobře nerozumí, ale je to asi lidskou stránkou, že z ničeho nic mu připadá tak jiný. Možná je to měsičními paprsky, které se lámou v jeho stříbrných vlasech, ale je pro něj překrásný. Cítí jeho ruku ve svých vlasech a neví co má dělat. Udělá krok k němu a zvedne hlavu.
„Jednou do měsíce jsem člověk,“ a přece když to říká tak to není důležité. Jeho pohled se zastaví na těch smyslných rtech, které se většinou ironicky usmívají a teď jsou tak jiné. Zvlněné a prohnuté do úsměvu. Je zasněný a cítí jak se v něm vzmáhá touha po Sesshoumarovi. Neví jak reagovat a cele se poddává té ruce, která ho teď přikovala k tomuto místu.
„Inuyasho,“ šeptá tiše lord a připadá mu jakoby křičel. Ledové kry kolem jeho srdce povolují po jediným pohledem těch očí a on teď zcela chápe svého otce a jeho lásku k Izaoyi. Teď cítí to samé k němu.
Je to tvůj bratr.
Poloviční.
Neposlouchá svědomí, nenaslouchá zvukům noci, všemi smysly se upírá na poklad, který právě našel. Natáhne ruku s pramenem jeho vlasů ke svým rtům a něžně je políbí.
Inuyashu překvapí nečekaná něha, kterou projeví Sesshoumaru a začervená se. Je mu tak blízko a jeho srdce buší jak splašené. Pomalu vztáhne ruku a dotkne se jeho obličeje. Všechny pocity se vztahuji k tomu jednomu jedinému dotyku, kdy ho vidí. Neví proč má takovou radost z jeho polibku, ale má. Je to bratr šeptá mu někde vzadu jeho rozum, ale srdce bije rychleji a přehlušuje ten hlásek svědomí. Položí mu ruku na vář a mlčí. Jen vnímá jeho sametovou pokožku a zavře oči. Chce si vychutnat ten dotyk všemi svými smysly a nebýt rušen jeho krásou a jeho smyslnosti. Vnímá jeho dech i jeho vůní, kterou cítí jinak než jako démon. Usměje se čistou rozkoši z toho prostého doteku.
„Inuyasho,“ šeptá lord a hladí mu něžně záplavu černých vlasů. Jemně se dotkne obličeje. Prstem obkresluje jeho kontury a zároveň si snaží zapamatovat každý detail. Pak ho lehce obejme a vtiskne mu polibek do vlasů.
„Děkuji,“je spíš jako zaševelení větru a přesto, když ho drží v náručí, cítí se silný a zároveň podivně slabý.
Když ucítí jeho pevné tělo na svém, Inuyasha překvapeně otevře oči. V poslední době se Sesshoumaru dotýkal tolikrát, dával mu jíst, pečoval o něho a ani jednou mu nepřišlo namysl, že je vlastně velmi přitažlivým. Někde mu hlásek šeptá, že je muž, ale odežene ho jako otravnou moouchu. Obejme Sesshoumaru a povzdechne si. Cítí se dobře a bezpečně jak už dlouho ne.
„Já...“ odváží se říct do ticha „je mi dobře.“ Vyhrkne zrudlý a schová svoji hlavu na Sesshoumarovu hruď. Chtěl by v tu chvílí víc, ale musí se spokojit s tlukotem jeho srdce a vůní jeho pokožky. I ta vůně mu očarovává všechny smysly. Přitiskne se trochu víc k němu jen aby se mohl lépe ukrýt v jeho náručí.
Sesshoumaru má zavřené oči, když tu ucítí ve vzduchu vodu. Zprvu si ji nevšímá jak je zcela zaujat tělem ve svém náručí, ale pak, když mu první studené kapky dopadnou za krk, tiše zavrčí.
„Musíme domů, Inu,“ zašeptá zdrobněle, a v tu chvíli lituje své ztracené paže, tak rád by ho držel a v náručí odnesl dovnitř. Nechápe, kde se v něm takové úvahy berou, ale to už něžně popostrkuje svého bratříčka do domu.
Konečně stojí v suchu a on se ho může znovu dotknout. Odhrne mu vlhký pramen vlasů a pohladí ho po čele.
„Pokračuj“ zašeptá Inuyasha a dotkne se ho od deště studenými rty jeho tváře.
„Pokračuj a nepřestávej,“ šeptá a nepřestává se k němu tisknout. Úžeji a úžeji jen aby neztratil kontakt s jeho tělem, po kterém zatoužil. Všechny jeho smysly bijou na poplach a srdce je odsouvá daleko. Neposlouchá je, neslyší je a jen vnímá Sesshoumarovu ruku jak ho hladí. Nechce, aby od něho odešel. Chce s nim zůstat tak celou věčnost.
„Pokračuj a nepřestávej, prosím“ šeptá, baží po dotyku, který je pro něho tak nesmírně vzácný. Dotek ruky, která ho chce.
Polibek na tvář pálí jako žhavý cejch a přesto se mu z něj točí hlava. Pomalu stáhne ruku z jeho tváře a dotkne se vlastní v místě polibku. Pak mu přes rty přejede něžný úsměv, o kterém si všichni myslí, že ho není schopen.
Zvedne mu rukou hlavu a něžně spojí jejich rty.
Inuyasha odpoví a neváhá jestli je to správné, špatné jen chce cítít jeho polibek na svých rtech. Je překvapený pevnými, ale hebkými rty, které se k němu tisknou. Jsou tak horké a probouzejí v něm touhou po něčem víc. Oplatí mu ten drobný něžný polibek. Drží se ho skoro křečovitě, jako by mě upadnout. Potřebuje podporu. Potřebuje se o něco opřít, aby doopravdy neupadl. Tiskne se k němu a vnímá jeho teplý dech na svých rtech. Je to... nemá proto pojmenovaní, ale v tu chvílí by dal cokoliv za druhý.
Pocity démoního lorda, jsou zřejmě podobné, protože jakmile polibek skončí, vtiskne na ty chvějící se rty druhý. Nemůže se nabažit toho pocitu sounáležitosti, těch motýlích křídel v podbřišku i toho jak mu jeho ruce svírají ramena. Má pocit, že mu ublíží, ale touží po něčem víc. Divoká krev mu pění v žilách a on tomu začíná podléhat. Jeho zpočátku něžné polibky dostávají na dravosti.
„Promiň,“ šeptá přitom, ale ví že jen těžko dokáže přestat.
Nevadí mu jeho polibky, které v něm vyvolávají takovou bouři pocitů, které ještě nikdy nepoznal. Odpovídá mu trochu nesměle, ale pro něho odvážně a tiskne se k němu. Chce pořád víc a cítí jak v něm krev koluje rychleji a divočeji než kdy jindy. Cítí se tak živý jak už dlouho ne. Obejme ho a zajede rukou na krk. Laská ho a oplácí mu jeho polibky.
Sesshoumaru se k němu tiskne snad ještě úžeji a pomalu ho stahuje na zem. Konečně sedí a má svůj poklad v náručí.
„Už tě nepustím,“šeptá. „Nikdy.“
„Jsem tvůj poklad“ s údivem i nesměle opakuje Inuyasha. Nemůže tomu věřit. Po všech těch letech jsou tady teď spolu. Leží si v náručí a oba dva se chvějí jak listi hnané v bouři. Má rád jeho náruč. Spokojeně se se k němu přivine víc a nastaví k němu tvář. Chce polibek a neví jak jinak to naznačit. Stydí se o něco říct a má i pocit, že nemusí nic říkat. Chtěl by toho víc a těší se na další noci, kdy budou spolu.
Sesshoumaru ho znova políbí a pak položí hlavu do jeho tmavých havraních vlasů. Jen ho jemně hladí, sám cítí, že už na víc nebude mít sil. Potřebuje si odpočinout, ale odmítá pustit svého bratříčka. Je mu tak dobře. Jako asi nikdy v životě.
Inuyasha se pomalu pod hlazením uklidňuje a pak zívne. Políbí ho na rty a řekne.
„Půjdeme spát? Jsem nějak unavený.“ Zívne ještě víc a vymaní se z jeho náruče. Lehne si na Sesshoumarovo lože. Je dnes opravdu unavený všemi těmi pocity i přeměnou v člověka, které ho zmítaly a ještě teď cítí jejich dozvuky. Jindy v měsiční úplněk by si nedovolil usnout, ale v jeho náručí má takový pocit bezpečí, že poruší bdění v tuto noc.
„Je to drzé štěně, a ještě mi to leze do postele,“ mumlá si pro sebe Sesshoumaru, ale lehne si k němu, přitáhne si ho blíž a pak je oba přikryje.
„Dobrou noc,“zašeptá a zanedlouho usne s tváří zabořenou do záplavy černých vlasů.
Inuyasha se usmívá nad jeho brumláním. Ví, že mu to nevadí a tak se k němu přivine. I on někdy stejně vrčí po vousy jako Sesshoumaru. Vida další společná věc, kteru mají a když k tomu připočte ty kočky.
„Dobrou noc,“ zamumlá ještě v polospánku a klidně usne v zajetí jeho ruky. Usmívá se jak je spokojený.
Sluneční paprsky se dotknou Sesshoumarovy tváře a on podrážděně zavrčí. Chce se mu ještě spát a nechce aby ho kdokoliv budil. Navíc, když jeho pokrývka tak pěkně hřeje.
Počkat! Jaká pokrývka! Ono se to hýbe! Sesshoumaru otevře oči a spatří stříbrné vlasy, ne nepodobné těm jeho, rozprostřené po polštáři. Ve vlasech vidí uši, které sebou jemně stříhají a po tváři se mu mihne úsměv. Jemně vyprostí ruku z něžného zajetí pod Inuyashovým tělem a chce ho pohladit. Pak se zarazí. Co když to byl jen sen?
„Sesshoumaru,“ zamumlá Inuyasha a přetočí se na druhou stranu. Na nose ho zalechtá sluneční paprsek a on ho nakrčí. Mávne rukou. Nemá rád brzké vstávání. Rád si poleží a když mu je tak příjemně. Zívne si a otevře oči. Vytřeští je, když pohlédne do tváře Sesshoumaru a pak si na vše vzpomene. Zrudne a chce vyskočit, ale jen zaúpí bolestí jak jeho vlasy jsou zachycené pod tělem svého... odkašle si bratra. Jak má reagovat co má dělat a jak se chovat? mu vše dohromady viří v hlavě a nakonec vyhrkne.
„Dobbré rááno.“ Bude předstírat, že to co se stalo v noci je jen další sen. A to ráno...a pak se dotkne sesshoumarovy ruky. Je tak podobná jeho. Jen je štíhlejší a starší než jeho.
„Dobré,“zamumlá lord a zmateně ho pozoruje. Pak, když vidí, že mu přilehl vlasy, se nadzvedne a opatrně je vyprostí.
„Omlouvám se,“zahučí pak. „…asi…předpokládám, že se mi něco zdálo.“
„Taky nejsem zrovna klidný spáč“ dostane ze sebe pracně Inuyasha a má co dělat, aby nezačal tam kde skončil. Jenže je ráno a kouzelná noc je pryč a on se přilíš stydí, aby dal cokoliv najevo a teprve teď na něho dolehne krutá pravda. Uvědomí si, že Sesshoumaru je nejen muž, ale k tomu jeho bratr. Neví proč to udělal a on by to mohl klidně svést na svou lidskou polovičku, ale co Sesshoumaru? Chce vědět...
„Sesshoumaru“ osloví ho „tobě včera to… víš, když jsme se.. nevadilo ti to. Jsem tvůj bratr,“ vyhrkne celý rozpačitý a uhýbá očima.
„Já..vím.“
Lord si lehne na záda a civí do stropu. Svaly na jeho tváři se bolestně stahují tím, jak se chystá říct to, co nechce a přece musí. Včera byl jeho bratr člověkem a jemu stačilo jediný pohled a ztratil se v jeho očích, bez toho, že by myslel na něj. Na jeho budoucnost, na Kagome, na všechno co on už dávno zavrhl svým samotářským životem.
„Jsi můj bratr Inuyasho,“ řekne tiše a pak pokračuje. „Je v to…včera mi to nevadilo. Ale dnes ano. Máš svůj život a já včera využil ..využil tvé slabší stránky. Omlouvám se. Měl bys ..myslet na budoucnost. Mám na západě usedlost, vlastně takový menší hrad po otci a …já ho nepotřebuji. Ty a Kagome, či jiná žena třeba časem budete. A teď mě omluv.“ Lord se těžce zvedne a vyjde ven. To co tu řekl ho stálo dost sil a on nechce, aby to jeho bratr poznal.
„Počkej“ spíš zašeptá než vykřikne Inuyasha a natáhne za ním ruku. Pak ji dá zpět na postel. Všemi svými smysly cítí jejich promíchanu vůni. Nadechne se. Má pravdu. Jsou bratři a to zrovna co včera dělali nebylo správné. Jen proč to tak bolí? Zvedne se a stoupne si doprostřed pokoje. Všechno je pryč, ale mohli by snad být aspoň bratři, protože víc nic nemohou být. Začne dělat jako by nic. Občas se zastaví a jen kouká do nepřítmona. Ne nic víc a pak pomalu mu dojde co řekl a jeho nabídka. Copak si myslí, že je bezdomovec, že nemá kam jít. Jeho matka byla princeznou a zanechala mu něco!!! Zlobí se a neví nač. Na nabídku? Odmítnutí? Na co vlastně?
Sesshoumaru mezitím sedí venku pod stromem s kožešinou a jen velmi dobrý znalec jeho povahy a nitra by věděl, co se nyní děje za jeho žlutýma očima a jaká bolest mu teď rozdírá srdce.
„Je to tak správně,“šeptá si pro sebe a přesto ví, že se jen snaží najít další argument, další milosrdnou lež, která by mu to zjednodušila. Ví, že to nejde. Pokud předtím byl samotářský, teď už nikdy nebude moci pohlédnout do jiných očí s nadějí, že by se v nich mohl utopit, tak jako v těch bratrových včera
Inuyasha nakonec sedne do kouta a vezme do ruky Tessaigu. Nic víc mu nezbylo. Jen meč. Ani s ním nezažil takové bezepčí jako včera v Sesshoumarově náručí. Vytasí ji a zadívá se do její čepel. Bolí ho to a musí to před ním schovat hluboko do srdce. Nesmí mu dát najevo jak ho zranil. A pak si vzpomene na jeho radu, aby si našel dívku. Jenže s žádnou nenajde to co včera se svým bratrem. Je to špatné mu říká jeho hlava a srdce touží po nemožném. Musím za nim jít a jen říct, že je vše vpořádku, ale vše v něm křičí, že nic není v pořádku.
Zvedne se a vyjde ven. Sedí u toho stromu s prokletou kožešinou. Musí od ní dál. Vrhne se k němu a odstrčí.
„Nesmíš...,“ zarazí se. „Promiň mi to. Nesmíš u ní být. Víš co povídala čarodějka. Nesmíš být u ní.“ Přísným hlasem ze sebe vysype Inuyasha.
„Já vím.“ Sesshoumaru skloní hlavu. Bojí se, že by ho oči prozradili. Prozradili jak moc po něm touží a jak moc ho bolí to co musel říct.
„Inuyasho,“ zašeptá tiše skoro na hranici slyšitelnosti. Možná je to spíš výkřik srdce, které bolí to co vyřkl víc, než zásah mečem.
„Ano, Sesshoumaru,“ jeho jméno ho zabolí u srdce, tím, že nemůže se ho dotknout tak svobodně jako předtím
„Odpusť mi prosím,“slyší jen a pak ho Sesshoumaru obejme a přitiskne své rty na ty jeho.
Inuyasha si tiše povzdechne, zapomene na vše co si říkal a ponoří se do polibku a pak ho od sebe odstrčí. Musí, on musí přestat. Skoro pláče, když říká:
„Mám svůj dům a jednou možná do něho někoho přivedu.“ Vše co říká mu zní hluše a prázdně. Nejraději by ho polibil, pohladil jeho tvář a sevřel ho v objetí a nemůže, protože teď není Sesshoumaru tím démonem jakého zná. Až se uzdraví bude jiný. Bude opět tím kým byl a on nechce zažít podruhé odmítnutí a to jak ho opouští. Odstrčí ho a klidným krokem se vydá zpět. Hořce se usmívá. Už nebude nic. Porazí ty zatracené kočky a on bude dál hledat Shikon no Tama a Naraku a možná je to tak dobře.
Jde noha co nohu mine a pak zavětří. Konečně a v ten nejlepší čas. Čarodějka se bliží a sebou nese moc a něco navíc. Cítí, že byla někde kde oni dva nemohli. Ještě ji nevidí, ale je tady. Otočí se k bratrovi. Zabolí ho srdce při pohledu na jeho stříbrné vlasy a jeho nádhernou tvář.
„Čarodějka se vrátila, Sesshoumaru a nese sebou sílu.“ Oznámí. Musí se odloučit. Přilíš by ho bolelo, kdyby ho viděl každý den a nemohl se ho dotknout, polibit. Udělá dva rychle kroky.
„Naposled, prosím!“ vyhrkne a začne ho zoufale líbat.
Sesshoumaru mu stejně zoufale odpovídá. Ví že je to naposledy co ho smí takhle držet a snaží se zapamatovat si každý okamžik, každý polibek, všechno, co mu na krátký čas prozářilo život jako slunce, když probleskne svými paprsky přes temné mraky. Děkuje bohům, že si bratr uvědomuje, že musí žít normální život a zároveň jej za to nenávidí. Tolik, tolik by si přál, aby to byl jeho smích, který se rozezní po chodbách a pokojích starého paláce a přece ví, že je to nemožné. Že i on by si měl najít ženu a mít potomka. Proč? Proč to musí být můj bratr? Proč on?Proč?
Proč zrovna já? pomyslí si Inuyasha se vztekem a bolestí. Už byl skoro smířen se samotou a teď jeho naděje opět zhasne. Neukáže mu nikdy domov své matky, který nikdy zřejmě nenavštívil.. neprojdou se v jeho zahradách a nebudou se držet natož se objímat. Proč zrovna já a proč to zrovna musí být můj bratr? Poloviční, šeptá srdce, ale je přehlušeno a zapomenuto.
Musí, musí žít, ale opět bez slunce, které nachvilku vysvitlo a opět zmizí, protože on zmizí. Nemusí se ho na to ptát. Všemi smysly cití konec. Cítí a bojí se co bude dál. Jak znovu se ponoří do šedi dne bez světla.
„Byl bych rád, tak moc rád bych byl s tebou,“ dostane ze sebe.
„Je tady cítím ji. Čarodějku. Bude lepší….“ snaží se sebrat, ale touží jen po jednom. Po svém bratrovi. Očima se mu mihne bolest a hned ji skryje. Poodejde od Sesshoumaru a dívá se na cestu.
Sesshoumaru stojí za ním a na obličej mu pomalu sklouzává maska, kterou tam nosil celý život. Jenže tentokrát to bolí. Moc bolí. Ví, že to musí překonat , zvládnout, ale jak?
Nevidoucíma očima sleduje cestu, po které se pomalu blíží čarodějka a opakuje si, že musí žít. Má tady Rin, kterou je třeba vychovat a zabezpečit….a a vždy tady budou nepřátelé, kteří ho budou chtít zabít..a třeba..třeba se to někomu i povede.
Nemůže jít rychleji? zasupí pro sebe Inuyasha. Vleče se moc pomalu. Cítí jak se ho vzmáhá jeho stará netrpělivost a zlost. Nejraději by nikdy nešel tou cestou, nepotkal na ni své slunce. Netrpělivě zasune své ruce do rukávu kimona a snaží se vypadat, že se těší na její příchod, ale je pravda, že by nejraději se tady ukryl před světem a nikdy by ho od sebe nepustil. Pak v duchu pokrčí rameny. Musí prostě začít žít tak jak žil a možná někde na cestě bude někdo, kdo bude silnějším než on a bude konec. Když ne, tak bude se toulat po zemi a poslouchat o něm co dělá. Hltat i ty nejmenší zprávičky jak hladový.
„Vítejte Inuyasho, Sesshoumaru,“ pozdraví je čarodějka a přejede je pátravým pohledem.
„Vítej čarodějko. Máš pro mého bratra ty byliny?“ optá se zpříma Inuyasha.
„Mám a nebylo to nic lehkého je sesbírat. Pomoz mi s tím vakem. I ten se mi pronesl. Mám velmi vzácné byliny.. ale co tak stojíte. Pojďte dál,“ zve je do domu kde bydleli přes měsíc a znají ho lépe než své vlastní domovy. Inuyasha za ní vejde a udeří na něho vzpomínky. Musí pryč zalkne se skoro těmi vzpomínkami. Derou se k němu jedna přes druhou.
„Musím svařit bylinky v noci a sedněte si, přece“ Zasupí a posadí se na zem. Inuyasha nakonec si sedne taky.
Sesshoumaru se posadí na své pokrývky a opře se o zeď. Najednou cítí strašnou únavu, jakoby musel přejít celé Japonsko. Zakloní hlavu a zavře oči. Třeba to budou považovat za recidívu a … nechce se mu o tom uvažovat. Nechce se mu nic. Ani vzít si od Amayi čarodějky ty byliny. Usnout a už nikdy se nevzbudit…
„Sesshoumaru?“ otočí se k němu Inuyasha jako by vycítil, že něco není v pořádku. Zvedne se a nechá čarodějku o samotě. Ta si zatím dělá čaj a zdánlivě se věnuje jen jeho přípravě.
Inuyasha si k němu klekne a vezme jeho ruku do své. Bolí ho jak ho tu vidí a zašeptá znovu.
„Sesshoumaru, já bude to tak lepší. Sám jsi to řekl.“ Přivře oči. Řval by vztekem, že musí být rozumný. On přece nikdy nebyl rozumný a do všeho se raději vrhne hned po hlavě dřív než zjistí co a jak, ale to se vždy jednalo o někoho jiného a teď je tady on. Pohladí ho po ruce. „Dostaneš byliny. Uzdravíš se a přemůžeme ty prokleté kočky. Půjdeme pro Rin a máš ji rád, pomyslí na ni co by se sni stalo. Je jako tvoje dcera a musíš ji chránit.“ To ho vzpamatuje. Má ji velmi rád.
„Já vím, ototo,“zašeptá lord a pousměje se. Přesto, že se usmívá, jsou jeho oči smutné. Pak zavře oči a jen drží jeho ruku ve své. Nechce ji pustit. Tohle mu nikdo nemůže mít za zlé.
Držím ho ve svých rukou. Aspoň se ho dotýkám šeptá ve své mysli Inuyasha a Sesshoumaru mu říká bratříček. Zavře ooči a po chvilce držení vymaní se z jeho ruky. Má pocit takové ztráty, že ho to až zabolí.
„Vidím, že jste pokročili kupředu a udělali krok vzad!“ prohodí nesmyslně čarodějka. Inuyasha se zaškaredí. Nemá rád ty dvojsmyslné řečičky. Je už skoro poledne a ona si tady jen popijí čaj. Amaya čarodějka si ho klidně prohliží.
„Trpělivost Inuyasho. Spěchem nic nezískáš. Buď trpělivý a tvé slunce se znovu objeví.“ dodá a položí vedle sebe šálek. Ty byliny nebylo jednoduché přinést a oni zatím tady, usměje se. Jsou nádherným párem. Co by na to říkal jejich otec, kdyby to věděl? Ale možná by byl rád. Inu to Tashou byl dost silným a měl rád své děti.
Inuyasha zavrčí netrpělivosti. Už by chtěl být na cestách jen se Sesshoumaru a bez té protivné staré báby.
„Nejsme stará!“ zašklebí se.
„Umíš číst myšlenky?“ zpozorní Inuyasha. Pak by mo mohl..
„Jen výraz tváři. Nic víc. Ale pečoval jsi o něho dobře a teď budu potřebovat tvoji pomoc s bylinama. Hejbni se nebo nechceš, aby se uzdravil?“ posměšně se optá Amaya.
„Jistěže chci!“ vyjede Inuyasha a přiklekne k ní. Ale v srdci cítí, že by chtěl se o něho starat tak pořád. Neche aby byl silným a odcizil se mu.
Čarodějka zaskřehotá. „V srdci jiné a na jazyku hadí žluč! Já to snad raději řeknu Sesshoumarovi. Jsi stějně nešikovný při všem?“ lstivě se optá a zdůrazní při všem a Inuyasha se začervená. Ta baba si moc o sobě myslí!
„Nic a všechno. Jsi moc hrr, Inuyasho a dávej přece pozor. Ten čaj musí být přesně pro něj, na jeho váhu a současnou sílu. To chceš, aby ho tvá nepozornost zabila?“ nadhodí a trochu nadsadí čarodějka.
Ruka se zachvěje při drcení bylin a zbledne jako křída.
„Ne rozhodně ne. Jistě udělám co chceš“ zkrotne jako beránek. Pak se zeptá tichounce nesměle. „Víš jsi zkušená žena jistě, že ano,“ začne opatrně.
„Co máš na myslí?“ klidně se optá a nepatrně do misky hodí fialových bobul. Jedna, dvě..
„Víš, jak to na světe hodí a já bych něco potřeboval. Maličkost pro tebe a pro mně hodně..“
„Ne tak drsně Inuyasho. Musíš to drtit jemně jako..“ Inuyashovi se zatmí před očima jak si představí a sevře pevněji paličku v ruce. Polekaně ji pustí, když zaslechne tichý smích.
„Tedy víš potřeboval bych“ a začne jemně drtit s představami jak … „nějaké bylinky , které..“
„Které co jako? Víš pokud se stejně chováš v boji jak v mluvě, tak to jsi tady moc daleko nedostal.“ Inuyasha opět zrudne. Sakra jak to má říct?
„Bylinky na potlačení touhy!“ zařve už jak mu rupnou nervy.
„A proč to neřekneš hned?“ klidne řekne čarodějka a jemně promne byliny.
Inuyasha zaprská a kradmo pohlédne k Seshoumarový.
„Nebo jemu dám taky! uklidní ho čarodějka. „A vůbec jak daleko jsi došel?"
„Jak daleko jsem došel?“ Ona se ptá snad .. ne určitě. „No víš. Moc nebylo času a on je tak sla..,“začne rozpačitě červený jak vlastní kimono.
„S tím drcením Inuyasho. Neptám se na tvůj milostný život. Jistě je zajímavý, ale za těch třista let co žiju, věř mi mně ničím nemůžeš překvapit!“ Vezme mu z ruky misku a přivoní. Inuyasha na ni zírá a neví co říct.
Sesshoumaru, který předtím dumal nad stavem svého svědomí, protivného rozumu a srdce se zarazil. Jeho uši zaslechly útržky rozhovoru a když se Inuyasha ptal po těch bylinách a čarodějka prohlásila, že jemu je dá taky, tak ač se to zdálo nemožné, zrudnul a zalapal po dechu. On se dokáže ovládnout! Není přece žádný mladý, naddržený…podívá se po bratrovi a sklouzne na jeho ruce…polkne po druhé. Dobře, zeptá se jak se ty zatracené byliny používají.
„Sesshoumaru jsi vzhůru. Nechceš pomoci Inuyashovi? Mám pocit, že nemůže nějak udržet tu paličku. Možná bys mohl mu ukázat jak se to dělá. Mám tady dost jiné práce“ čarodějka prohlédne bylinu proti světlu a odhodí ji do kouta. Špatná.
Inuyasha zkamení a opět zrudne. V duchu zakleje jak to slyšel u Miroka. „Přece po něm nemůže chtít a vůbec on není žádný nezk...“ tady uvázne. Je pochmurně si pomyslí.
„Nepotřebuji pomoci s paličkou čarodějko,“ odpoví nevrle a přitlačí na ni.
„Jemně, jemně. Kolikrát ti mám říkat, že to není kámen.“ Nevšímavě aniž na něho pohlédne dál zkoumá byliny.
„Ukážu ti to!“ Sesshoumaru položí mu ruku na jeho a začne si ní pohybovat.
„Výborně je vidět, že máš větší zkušenosti než Inuyasha“ prohodí čarodějka a otočí se k stěně.
Sesshoumaru si v duchu opakuje všechna duševní cvičení na uklidnění mysli. V duchu si představuje letní louku ozářenou sluncem a to jak ukazoval Rin jak se chytají správně luční koníci. Ano, klid a mír a v zásadě nemyslet na to, že je pěknej parchant, když využívá první příležitosti, jak se ho dotknout. Ale je to příjemné. napadne ho a dál jemně tlačí na jeho ruku.
„Víš nemělo by se to dělat jemněji?“ vypadne po chvilce z Inuyashi.
„Zase nesmíš moc jemně. Prostě tak akorát, víš, ototo,“zašeptá zaujatě Sesshoumaru.
„Chtěl bych abys mi to ukázal jak je to správné. Co říkáš tomu?“ a sevře pevněji. Nedívá se na něho, ale cítí jeho dech za uchem jak mu šeptá co má dělat a jak. Polkne. Chtěl by...
„Tak co máte to? Moc se stím mazlíš lorde Sesshoumaru a Inuyasho pořád ti říkám jemněji. takhle to rozdrtíš!“ Inuyasha ztuhne.
„Víte skoro to bude. Stačí to zamíchat a počkat do půlnoci, kdy se jednotlivé směsi ideálně smíchají, promnou se, propletou a nakonec z toho bude hustý lepkavý n....Je vám něco?“ zeptá se zaujatě čaroděja. Co je to snimi? Jistě jsou do sebe zamilovaný a byliny dostanou, ale nemusí se tak bezpřítomně dívat.
„Myslím,“ pronese velmi uvážlivě lord Sesshoumaru, „že se půjdu na chvilku projít.“ Na to vstane a rychleji než by kdokoliv z přítomných mohl očekávat, zmizí ve dveřích. Za chvíli už stojí u potoka a shazuje ze sebe věci. Vklouzne do něj a tiše zavrčí. Tohle se mi nestalo..od..od..no rozhodně od doby co jsem dospíval.
Inuyasha zamrká nad tím jak rychle vypadl. Neví proč zrovna tak rychle ale...
„Běž za ním Inuyasho. Potřebuješ to taky jako sůl a když tak mu můžeš pomoci. Neboj zvádnu to sama. Běž běž. Víš jak je obléci pro něho těžké.“ Inuyashu na nic nečeká a vypadne. Když zahlédne Sesshoumaru v potoce chtěl by tam skočit taky, ale neví jestli by to pomohlo a tak běží kus dál a vklouzne do ledové vody taky.
„Tak to nejde dál!“ a ponoří se do ni celý. Za chvilku vyjde už klidný jako ranní hladina na jezeře. Obleče se a jde k Sesshoumarovi. Možná by potřeboval opravdu pomoci.
Sesshoumaru už stojí na břehu a pomalu se obléká. Kalhoty se mu podařilo natáhnou a teď rozmotává košili, kterou předtím shodil ve spěchu.
„Jde to s tebou s kopce,“mumlá si pro sebe, když v tom za sebou ucítí něčí přítomnost.
„Chceš pomoci? Čarodějka povídala…,“ optá se Inuyasha a hltá jeho polonahé tělo očima. I bez ruky je krásné. Ta koupel byla k ničemu. Asi přece jen ty bylinky budou na místě.
„Zvládnu to sám,“ odpoví Sesshoumaru a dívá se před sebe. Odmítá se na něj podívat. Není malý zamilovaný kluk. Je dospělý. A nikdy, nikdy nebyl na muže. Tak co to teď k četru…
Oprava, nikdy jsi nebyl na nikoho. Vystačil sis sám. Nechtěl jsi k sobě nikoho pustit.
Zmlkni! umlčí své svědomí? Neví jak jinak nazvat ten hlas, který mu do všeho kibicuje. Ale ví, že mluví pravdu. Ačkoliv o něm jdou jisté pověsti, on se milostným dobrodružstvím nikdy nevěnoval. Nepotřeboval to. Neměl zájem..až teď..
„Dobře“ odpoví klidně Inuyasha. Co taky může víc dělat než odejít a nechat ho o samotě. Nemá žádné právo zůstat sním. Možná jako bratr, ale on vůči nemu se necítí jako bratr. Otočí se a odchází. jenže on je jeho bratrem, takže, takže.. „Ať jde to vše do pekla!“ vyrazí ze sebe Inuyasha u devří. Prudce je otevře. „Kdy to bude?“
„Tak brzy?“ nadzvedne obočí a zamumlá. „Ta dnešní mládež. Jen jim jde o rychlost nic víc.“ Ale je to jejich věc. Někdy rychle je taky ... a pak ji dojde, že čeká na odpověď. „O půlnoci!“ zmateně vykoktá. Co tady dělá? Pak si uvědomí. Jsou tak slepí, ale je to jejich věc. Ona ho vyléči, protože to dluží jejich otci a dá jim byliny. Víc pro ně nemůže udělat. Plést se do těch věcí je nebezpečné a stojí mnoho sil. Takže bude sedět a pozorovat je.
„Tady jsou ty byliny. Stačí si ji vzít před ránem jednu a trošku těch lístků před spaním. Uvidíte, že budete spat jako zabiti.“
„Nepotřebuji být mrtvý, čarodějko!“
„Opravdu?“ Inuyasha se zarazí. Nečte myšlenky, nečte.
„Jistěže ne. Musím zabít Naraka.“
„Aha. A až ho zabiješ?“ Amaya dál míchá bylinky a občas přidá nějaké bobule a trávu. Jednotlivé složky pak smíchá přesně o půlnoci.
„Pak? Pak...“ zarazí se. Pak by chtěl být se svým sluncem. Ale to neřekne. „Moje věc Amayo čarodějko,“ a v loží si delikátně lístek sušené byliny do úst.
Sesshoumaru jde pomalu k čarodějčině domu a snaží se přesvědčit sám sebe, že jedná správně. Že to …že je to jen pomatení smyslů a touha se někoho dotknout. Ne láska, jen chtíč. Ale nedaří se mu to. Srdce, které se osvobodilo z ledových ker, mu v tom také nepomáhá. Zastaví se nedaleko domu a opře se zády o strom. Potřebuje si to promyslet. Být chvilku sám. Porozumět tomu pocitu, který se mu nenápadně vkradl do srdce. Stojí tam a nevnímá čas. Nevnímá slunce klonící se k západu, ani měsíc, který vyjde na oblohu potaženou sem tam mraky. Nevnímá chlad, který ho objímá a déšť na který se chystá. Zvedne oči k nebi a tiše se zeptá dávno mrtvého otce. „Je tohle láska, otče? To cos cítil k Izoayi? To co teď cítím já k němu?“
Dívá se na mraky, za nimiž je ukryt měsíc i hvězdy a čeká na odpověď, o které ví že nepřijde. Skloní hlavu. A pak, když první kapky dopadnou na jeho tělo, jen tiše stojí a čeká. Na co? Neví. Nic se mu nechce a on se cítí nejlépe tady. V předzahrádce čarodějčina domku, opřený o letitý strom.
Snad opravdu ta bylina potlačí jeho touhu. Zavře oči. Dělá něco co by neměl dělat, ale musí to udělat. Chtěl by něco jiného, ale některé věci nejdou. Cítí jak se mu tlačí do oči slzy a násilím je potlačí. Musí ji pomoci s tím lektvarem, aby byl zdravý a silný jako před tím, než ho napadli.
„Co teď mám udělat?“ otáže se vážně.
Čarodějka ho skoro nevnímá. Změnila ho ta bylina. Všechno štěstí se z něho ztratilo, ale je to jeho rozhodnutí. Jich obou. Mlčky sevře rty. Ještě není čas Inu To Tashou, promluví a její oči se zahledí někam daleko. „Co jsi říkal?“
„Jen jestli něco mám udělat.“
„Ne vše máme a zbývá jen čekat. Nic víc. Zavolej Sesshoumaru. Bude dobře, když bude přítomen a něco taky chtěl.“ Naznačí Amaya a melancjolický se usměje.
„Dobře.“ Zahučí neochotně. Vyjde ven a uvidí Sesshoumaru osvětléného měsičními paprsky. Jeho stříbrné vlasy se lesknou jak stříbro na jezeře a v jeho srdci se něco sevře. Je tak nádherný. Byliny možná touhu potlačily, ale vše ostatní nikoliv. Má mu to říct? Ne, raději ne. Stoupne si kněmu a dívá se stejným směrem.
„Amaya tě chce vidět Ne tebe, nás. Chce nás tam mít oba.“
„Nemůžu,“ zašeptá Sesshoumaru, rukou si přitom objímá hruď, hlavu skloněnou.
„Pak zůstanu tu s tebou.“ Touha je pryč, ale přesto v něm něco je co ho nutí s nim tu zůstat, obejmou ho a tišit.
„Možná je to naposled...“ nedořekne udělá krok blíž. Všemi smysly ho vnímá a jeho vůně. Nepomáhá to, pomyslí si nešťastně.
„Pak budeš opět mocným Lordem a já jen obyčejný polodémon“ šeptá mu do jeho černé košile sotva slyšitelně. V hlase mu zní smutek.
A co když nechci? Sesshoumaru ho opatrně přitáhne k sobě a skloní hlavu do jeho hřívy vlasů. „Jsem hlupák bratříčku. Strašný hlupák,“ mumlá tiše a tiskne se k němu.
„Pak jsme oba hlupáci, Sesshoumaru“ tiše odvětí Inuyasha. Nemůže se nabažit jeho doteků, to jak se k němu vine. Pak odolá.
„Budeme muset jít. Chtěl bych, aby to ne...“ nedořekne. Nač slova, proč kazit tu chvilku. Zřejmě poslední společnou chvilku.
„Bratříčku.“ Šeptá mu do vlasů Sesshoumaru a po tvářích mu tečou slzy. Nemůže je zastavit a dílem nechce. Je příliš unavený. Příliš vyčerpaný a v tuto chvíli i lidský, když je jeho moc pryč. Potřebuje ho. Už se v něm nevzmáhá touha, jen ho potřebuje. To je láska, Sesshoumaru. Trhne sebou jak zaslechne hlas, tolik podobný hlasu jeho otce. Jejich otce.
Ještě chvilku, říká si Inuyasha. Ještě chvilku tak zůstat. Ne klame se. Chtěl by aby to bylo pořád. Neví co cítí, ale jedno ví. Už nikdy to nebude jako teď. Cítí se v jeho objetí tak bezpečně.
Potřebuji tě Sesshoumaru! vykřikne, ale mlčí. Potřebuje ho jako nikoho na světě. Proč? Nikdy nikoho nepotřeboval a jeho najednou ano?Vždy byl sám a teď je tady on a nechce ho opustit. Pořád být s ním. Když má radost, když je smutný nebo jen tak s nim povídat. Když potřebuje pomoci, i když nepotřebuje nic. Být snim a dívat se do jeho tváře.
Miroku by řekl, že je to všechno nesmysl, ale on cítí, že se neodvratně zamiloval. Miloval Kikyo a Kagome. Jenže k Sesshoumarovi je to jiné než snimi. Měl je rád, ale nikdy po nich nepocitil takovou touhu jako po něm. Nikdy mu nerozbouřily krev a ani nemusel se ovládat v jejich přítomnosti jako u svého bratříčka. Proč jsi jen můj bratr!
Sesshoumaru se pomalu prohrabuje jeho vlasy, oči zavřené. Nechce ho pustit. Přál by si tu tak stát s ním věčně. Co na tom, že prší? Přál by si.. aby nebyl jeho bratr. Aby.. abych mohl být pořád s tebou. Ani neví jestli to vyslovil. Jen si už nepřeje být nikdy sám.
„Inuyasho, lorde Sesshoumaru! Je čas!“ ozve se vlídný hlas Amaye. Je opět tou hezkou ženou jako když přišli. Oba se od sebe odtrhnou. Inuyasha trochu se zápotácí, ale Sesshoumaru ho přidrží. Všichni pohlédnou na měsíc, který na nima svítí.
„Je půlnoc a pokud ne teď, budeme muset čekat a moc času není.“ Smutně se po nich podívá, ale jejich budoucnost nezná. Jindy ji vše leží jako na dlani, ale u nich ne. Jen převalující se šedá mlha s občasnými záblesky. A právě ty záblesky dělají Amaye starost. Pustí je dovnitř a zavře za nima dveře.
„Tady to je.“ Oba se posadí naproti Amaye a ta klidně podá misku s lektvarem Sesshoumarovi. Inuyasha sevře napětím ruce, které má položeny na stehnách. Dívá se jak pomalu upijí.
„Dobré,“ lakonicky řekne Sesshoumaru. Jak pomalu upíjí, cítí mlhu, která se kolem něho zahušťuje a pak protrhává. Začíná cítit, jak se mu pomalu vrací síla a sní i jeho schopnosti démona. Poslední lok a on zavře oči. Tekutina protéká jeho tělem a hojí rány a šrámy. Světlo, pak tma. Zima a vedro jako za nejslunečnějšího dne. Pak výbuch a tma.
Inuyasha ho zachytí jak zavravorá. „Amaye!“ vykřikne v obavách.
„Vše je v pořádku. To je jen šok jak na něho působí ten odvar.“
„Inuyasho,“ zasténá tiše lord a pak otevře oči. Pořád má před nimi mlhu, ale cítí se každým okamžikem silnější. Až je mu to skoro líto.
„Konečně. Bál jsem se o tebe,“ Inuyasha to nevydrží a políbí ho. Nemůže jinak. Amaya je klidně pozoruje. Kéž by to tak zůstalo, ale ty její vize. Zamračí se.
„Inuyasho,“zašeptá znova démoní lord a natáhne po něm ruku. Pohladí ho po tváři a pak zavře oči
„Ne teď ne!“ zařve Inuyasha a přitiskne si ho k sobě. Přece teď nemůže zemřít.
„Měl být v pořádku!“ vyjede na Amayu.
„Jen usnul, Inuyasho. Nech ho spát. Poslechni jeho srdce.“ Inuysaha si oddechne. „Promiň jen jsme měl strach“ přizná neochotně.
„Já vím, že ano. Polož ho a ty usni taky. Ráno bude v pořádku. Já půjdu ještě na chvilku ven.“ Zvedne se a odejde. Jde za dům. K jeskyni, která je schovaná a přístupná jen pro ni. Dotkne se bariéry u jejího ústí a zmizí uvnitř.
Inuyasha zatím, jako by to normální, vezme jeho ruku do své a lehne si vedle Sesshoumaru. Dívá se na něho jak spí. Po chvilce se mu kliží oči a on zívne. Chce zůstat vzhůru, ale vypětí dne a noci si na něm vybralo daň a on spí.
Sesshoumaru spí konečně spánkem beze snů. Jen občas jimi problesknou hned stříbrné, hned černé vlasy. Ale je to v pořádku, slyší. Tohle potřebuješ. To si zasloužíš.
Vedle něho spí Inuyasha a zdá se mu o dvou postavách v objetí jak spolu leží a jejich vlasy stříbrné jak měsiční svit se proplétají mezi sebou. Občas se mihne černá, ale nakonec stříbrná převládné. Tiše oddechuje a je mu dobře jako už dlouho ne.
Amaya zatím jde úzkou chodbou až uvidí slabé světélko na konci cesty. Klekne si a pokorně skloní hlavu. Sepne ruce a zvedne se. Jde blíž k jezírku uprostřed kterého se vznáší jasná koule. Její síla, její moc a ona bez něj byla dlouho pryč. Sundá si oděv a nahá vstoupí do jezírka. Vodu v jezírko nic nerozčeří. Jako by byla ona sama nehmotná. Dojde ke kouli a vezme ji do ruky. Obličej ji ozáří světlo tryskající z koule.
„Ukaž!“ přísným hasem přikáže. Dívá se znova ještě jednou na jejich osud, ale kouli jako by něco bránilo a jen ukazuje zlomky toho co vidí většinou. Kočky, kožešina, slib a démon s mnoha služebníky. Žena tak krásná až se tají dech. Hostina, svět který není jejich světem a opět kožešina. Nerozumí tomu, ale poznává, že ne vše bude tak jednoduché a pak se v zářící kouli objeví obličej se stříbrnými vlasy a žlutýma očima.
„Inu to Tashou“ vydechne a skloní hlavu. Ona je živa a on je mrtvý, ale milovala ho jako jediného. Kdyby, kdyby mohla, kdyby bylo to jejich osudem, ale zatím se bezmocně dívala jak si našel jinou, kterou on mohl milovat, dívala se na narození obou synů, dívala se jak umíral a jeho synové jsou teď u ni. Obličej něco šeptá čemu jen ona rozumí.
„Ano splním to, jak přikazuješ Inu to Tashou“ náměsíčně šeptá. Zamrká, když obličej se ztratí, pustí kouli z rukou a ponoří se do vody, aby obnovila svoji sílu. Musí splnit to co ji nakázal a teď i zopakoval. Nebude to lehké a ona nemůže obejít osud jak chce, ale ve věcech budoucích jsou křižovatky, kdy něco zmůže a ona bude ty křižovatky nejen hlídat. Využije jich.
Vystoupí na břeh a obleče se do kimona s květinovým vzorem. Je ráno a oni se za chvilku probudí. Vyjde ven do slunečního dne. Po dešti není ani památka.
Komentáře
Přehled komentářů
sugoi!!!
(anariel - 12. 10. 2007 15:02)
Teda, fakt nádhera, jen doufam, že to dobře dopadne a že spolu nakonec skončí:-) Páč já miluju pár SessxInu a přeju jim jen to nejlepší:-))
......
(Jane -www.zivotni-sen.estranky.cz - 12. 10. 2007 21:35)
chjo velmi pěkné jako vždy se ti to povedlo už se teším na další díl
???!!!:)
(Lirael - 13. 10. 2007 22:21)
mockrasne...tak supky hupky pokracovanicko....=DD
L.
Romantické, vtipné a napínavé
(Nini-Kioko - 01. 10. 2008 18:43)
Nádhera, ten konec, ten začátek, všechno nádherný okouzlující. Tenhle díl můžu rozdělit na tři části: romantický začátek. Na vtipný prostředek(tedy od doby kdy přišla Amaya do doby než se šel Sesshy vykoupat) a napínavý konec. Jste vážně dobrý pisálci a já tyhle příběhy tak ráda čtu
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:06)
nádhera!
(E... - 09. 10. 2007 19:46)
to bylo tak krásný! úplně mi to vyrazilo dech, nevim co víc říct. prostě krásný
Im going to cry ; i
(Nakamura Asuka - 09. 10. 2007 20:32)
.............OMG ;) to bylo naprosto božský ;) Děsně smutný a přitom neuvěřitelně romantický.....Už dlouho jsem nebyla tahle dojatá ako teď :)...
NJN Sess*Inu moje nejoblíbenější dvojice
Arigatou Ami......*muck** ;))
zase užasné
(jun...sss - 10. 10. 2007 00:19)
pěkné moc hezký, smutný hezký, krásný, miloučký, pěkný, užasný,milí takže už jsem vyčerpala slova které znám a a kterými bych mohla popsat tvou povídku takže to je asi všechno těším se na další díl zajímá mě jak to skončí a díky tobě mám jiný názor na Inuyashu nedávno jsem ho nesnášela kvůli Jakotsu a Bankotsu a ted mi Inuyasha nevadí..hm..
(Psí Hvězda - 10. 10. 2007 09:48)
To bylo zatím snad nejkrásnější,nejprocítěnější,nejněžnější,co jsi napsala...Kdysi mi někdo napsal,že moje povídka je pro něj jako pohádka na dobrou noc.Já to teď po ní musím zopakovat Tobě :).Je úžasné,jak vyjadřuješ hloubku citů mezi nimi,i to,že mezi nimi jde o mnohem víc než jen o fyzickou přitažlivost.Určitě tu hraje roli i to,že Sess je dočasně téměř člověkem...
Je dobře,
(Psí Hvězda - 10. 10. 2007 09:56)
že se pro jednou taky někdo začal zabývat tím,že jsou sourozenci(já vím,poloviční:)) a že jejich vztah není až tak úplně běžný.Kdyby spolu vyrůstali a trochu normálně spolu vycházeli,asi by je láska minula,nebo nezasáhla s takovou silou.
Podařilo se Ti popsat jejich společně chvíle tak dokonale,že jsem měla pocit,jako bych to prožívala já sama,prožívala jsem s Inuyashou i jeho strach,
Psí Hvězda - 10. 10. 2007 10:05)
že jím Sess bude zas opovrhovat,až se stane opět démonem...A teď mám strach o oba,co ta nejasná věštba,co chtěl jejich otec,co všechno se ještě může stát,jak moc si ještě ve jménu rozumu mohou ublížit...Skoro se bojím číst dál.
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:03)
725x děkuji
krasne
(Leia - 08. 10. 2007 21:00)
krasna povidka jako kazda.. jsem dosti natesena jak to skonci :)
SUGOI !!!
(TAMARA - 08. 10. 2007 22:10)
pises strasne dobre poviedky...uz sa tesim co bude dalej... :D ( www.shounenaifanfiction.estranky.cz/ )
****ffffffffffffffff
(Istana - 08. 10. 2007 22:19)
heeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee a co daaaaaal a co daaaaaaaal když už vylazla z tud? Moc moc moc nadherny! Seshoumaru a Inuyasha. Tak podobni a přece odlišliu ale oba toužící po lasce.
:)))
(matada - 09. 10. 2007 14:16)
pridavam sa k nadsencom, fakt je to krasne a moja trpezlivost je vybicovana na maximum, ale jedna vec mi trosku skripala - raz neviem ako na tom sesshoumaru vlastne bol zle - teda raz je tak vycerpany ze nedokaze poriadne stat, musi sa podpierat o stenu, clovek sa o neho vazne boji a vzapeti je schopny prestat sam alebo s inuyashom hodnu chvilu, sam sa zajst vykupat a neutopit sa:)aaaaaaaa som hrozna, zas si kazim zazitok tym ze sa sprtam v detailoch Vratim sa na zaciatok - krasne - kedy bude pokracovanie? :)
to matada
(Lord Vader - 09. 10. 2007 15:56)
...tady máš odpověď(Stay with me III. díl)... Samotného ho mrzí, že je stále nemohoucí. Zvednout se a přejít na verandu je pro něj nadlidský výkon. Občas má sice lepší dny, ale jakoby se po nich vždy vracela nemoc. Nerozumí tomu a štve ho to.
Lod Sesshoumaru přišel o své schopnoti a je jíce podobný člověku než démonu. Utržil množství zraněni a přes recidivy se pomalu uzdravuje.Je to jako, když se třeba zotavuješ z nemoci(chřipky). Občas něco zvládáš v pohodě a normálně, občas to prostě nejde a hlavně se rychle unavíš.
Doufám, že Ti má odpověď bude stačit
See you soon,
Vader
°°°°°°
(ki °-° - 09. 10. 2007 16:14)
ooooohh...už aby to pokračovalo
........
(mája-www.majuscinaskrinka.estranky.cz - 09. 10. 2007 16:54)
nádherné, doufám,že to s nima dobře dopadne. Doufám,že....jen samé doufám,prostě se musím nechat překvapit. Už se těším na další díl.
Návštěvy
(Amater, 27. 3. 2009 20:08)