Jdi na obsah Jdi na menu
 


Almerijská setkání

29. 4. 2009

Almerijská  setkání

 

 

„Kapitáne došla zpráva od kontraadmirála Clarka....“ pronese spojový důstojník Uhura Nyota na můstku. „Tajné,“ dodá.

„Tak ukažte,“ kapitán Kirk se otočí k Uhuře a spokojeně pohladí opěradlo svého nového kapitánského křesla. Nepamatuje kolik jich už měl předtím, ale tohle je velmi pohodlné.

„Jsem zpět.“

„Měl jste odpočívat pane Spocku nebo už víte o zprávě?“ Důstojník, který zkoumal data uvolní místo prvnímu důstojníkovi Spockovi u počítače a odejde.

„Stačí mi velmi málo spánku,“ pronese klidně Spock a skloní se nad počítačem. Namodralé světlo osvětlí jeho přísnou tvář, šikmé obočí a špičaté uši. Kirk si povzdechne a převezme zprávu od Uhury. Ta se posadí zpět ke svým přístrojům a zaposlouchá se do vln, které šumí vesmírem. Kirk se otočí ze zprávou k přední obrazovce na kterém je vidět reálný vesmír a otevře ji. Dobře si uvědomuje napětí, které nastalo na můstku a nenápadné špicování Sulu a Chekova od řídícího pultu.

„Změna plánu,“ dotkne se rukou interkomu. „Scotty nejvyšší rychlosti planeta Almerija.“

„Kam že?“ ozve se z interkomu nevrlý hlas.

„Planeta Almerija plnou rychlosti.“

„Ale kapitáne, zavaříte mi mé miláčky.“

„Rozkaz kontraadmirála Clarka,  Scotty.“ Všichni na můstku ještě zaslechnou bručení šéfinženýra. Je o něm známo, že víc miluje Enterprise než cokoliv jiného a jedině snad pan Spock toho o lodi ví víc než on..

„Spocku.“

„Planeta Almerija je v neutrální zóně mezi Romulanským císařstvím a Federaci. Je pozemského typu s dávno zaniklou civilizaci. Její...“

„Copak náš vulkanský počítač už je zas tu? Měl jste odpočívat. To vaš zr...“

„Je v pořádku doktore McCoyi,“ řekne upjatě Spock a opět se skloní k počítačům. Všemi póry těla vnímá jak Enterprise zrychluje na nadsvětelnou a otáčí se směrem k Romulanskému hvězdnému impériu.

„Jime řekni tomu zelenokrevnému mizerovi, že má odpočívat.“

„Zelenokrevný mizera?“ Spock zopakuje a povytáhne obočí jak se zamyslí co to  je.

„Kostro když řekl, že je v pořádku tak je v pořádku.“

„Jste blázni oba dva. Odcházím,“ otočí se a vyjde z můstku vyjde jako bouřkový mrak.

„Doktor McCoy asi není v pořádku,“ nadhodí Spock a druhou rukou upraví hodnoty.

„Pane Spocku,“ zarazí ho klidně Kirk. Zvedne se a přistoupí k němu. Podá mu depeši. „Co si o tom myslíte?“ optá se tiše. Spock si to v klidu přečte.

„Setkání. Nic jiného. Zřejmě se bude diskutovat o nových planetách a jestli by se daly využít pro kteroukoliv stranu.“

„Tak proč tolik lodi? Nejen já, ale i další,“ Spock bezvýrazně hledí před sebe.

„Zajímavé, ale nemám dostatek informací pro ...“

„Stačí odhad. Váš odhad je jako přesná informace od admirála.“

„Kapitáne,“ a jeho tváři proběhne potěšení „myslím, že půjde o novou dohodu o zbrojení anebo naopak o spojenectví.“ Kirkovou tváři přeběhne úžas, ale mlčí.

„Díky. Máte můstek,“ jde k výtahu a dojde ke své kajutě. Tam si lehne a přemýšlí co zas chtějí upravovat na smlouvě uzavřené sotva před rokem. Nebo jde o víc, jak jemně naznačil Spock?

 

 

 

 

Planeta Almerija

 

„Pěkná sbírka našich i romulanských lodí, kapitáne,“ pronese Spock v modré uniformě vědeckého důstojníka. Jeho tvář je opět ozařená světlem od počítačů. Chekov se usměje nad výrazem sbírka. Kdepak to asi pan Spock pochytil?

„To ano.“

„A konverzace je taky bujná,“ vmísi se do toho spojovací důstojník Uhura v kraťoučkých červených šatech odhalujících její perfektní nohy ve vysokých botách. Kapitán se k ni s úsměvem otočí.

„Konverzace?“ Uhura přikývne.

„Ano kapitáne, mezi loďmi vládne čilý ruch šifrovaných zpráv.“

„Tak to bysme se měli přpojit taky, poručíku.“

„Jistě.“

„Tak nás ohlašte.“

„Pane Spocku?“

„Moonhawk, Sun Falcon, Decius tři nejvyspělejší lodě a jedna neznámá loď  z našich my USS Emden pod vedením plukovníka Westa, USS Hood, USS Lexington pod vedením Roberta Weasleyho a výzkumná loď Raven.“

Kapitán se zarazí. Takže je tam zřejmě někdo vysoce postavený a možná víc. Tak to bude setkání nejvyšší záležitosti.

„Už se nám ohlašuji a taky kontraadmirál Clark je přítomen,“ Kirk mimoděk vstane a upraví svoji již tak dokonalou uniformu. „Na obrazovku.“ Všichni se postaví do pozoru. Spock zírá do počítače a přemýšlí proč se tu sešlo tolik lodi, které zná z minulosti. Vstane, založí ruce do zadu a otočí se k obrazovce. Jednou svoji mysli vnímá co říká kontraadmirál, ale druhou svoji části analyzuje situaci. Moonhawk na kterém sloužil pod romulanským kapitánem Desusem a kterého zřejmě po tom neúspěchu s polapením Enterprise degradovali.

Desus a planeta Corsair. Piráti a Black Fire. Tehdy nemyslel a měl si to uvědomit, ale byl to jediný člověk s kterým mohl navázat vztah a on to udělal. Vzpomínky na tu dobu by nejraději uschoval a zapomněl, ale jeho lidská část to nedovoluje a někdy v noci, kdy se dívá na hvězdy vzpomíná jaké to bylo. Pon farr. Polkne. Teď není čas vzpomínat.

„...takže první vědecký důstojník Spock a vy se připojíte a budete mně doprovázet. Musíme ochránit Randala Barneyho jak to nejvíc půjde. Rozumíte.“

„Rozkaz kontraadmirále.“

„Výborně,“ přenos skončil a kapitán Kirk jadrně zaklel.

„Chekove budete mě zastupovat pokud tady nebudeme. Spocku.“

„Hned se připravím.“

„Půjdu taky,“oznámí jim Kostra a žene se pryč. Kapitán si povzdechne, ale kdo ví k čemu tam dole dojde. Za pět minut jsou všichni v přenosové místnosti. Spock už na ně čeká na přenosové plošině s přístrojem v ruce do kterého upřeně hledí.

„Ne abys mně přenesl někam jinam, Scotty,“ řekne Kostra Scottymu, který jim asistuje při přenosu na planetu Almeriji a postaví se na určené místo. Kapitán se usměje. Vždy to říká a nevěří tomu modernímu přenosu. Scotty se zazubí a odešle je pryč. Jednou by doktora mohl přenest někam jinam. Přenechá přenosovou službu  někomu jinému a jde tam kde se cítí nejlépe. Do strojovny.

Na planetě Almeriji se objeví tři světélkující sloupy a uprostřed nádherného i když cizího náměstí, se zhmotní kapitán Kirk, první vědecký důstojník Spock a doktor McCoy. Spock ihned začne analyzovat situaci.

„Dvacet lidi a pětadvacet přislušníků Romulanského císařství,“ oznámí Spock kapitánovi a už vidí kontraadmirála Clarka a jeho svitu jít k nim.

„Výborně!“ zvolá. „Půjdeme. Za chvilku to začne,“ kapitán Kirk se zařadí s Kostrou a Spockem k ostatním a Spock snímá všechno co vidí. Později ve volné chvilce to prostuduje. Fascinují ho takhle zmizelé civilizace u kterých není znám důvod proč. Zničeho nic tady byli a nejsou.  

„Neuvěřitelné,“zamumlá Spock.

„Pane Spocku?“

„Kapitáne ta civilzace, ty budovy...omlouvám se,“ když si všimne, že vcházejí do nádherné bílé budovy, která nenese na sobě nic z toho, že by byla poničena časem a přece planetu znají už dobrých sto let a od té doby, a když to srovnává s tehdejší dobou a dnešní, nic se nezměnilo. Jenže nemá čas na důkladnější  analýzu.

Jdou nádhernými chodbami, z kterých jako by obyvatelé zmizeli před hodinou. Všechny instinkty Spockovi napovídají, že tady je něco divného. Kdyby se nenaučil za ty roky věřit svému lidskému já, tak by to zavrhl jako nelogické. Je přece Vulkanec, logicky uvažující tvor a ne někdo kdo podlehá pocitům. Jenže dobře ví, že jeho druhá část ta lidská, občas utlačí tu vulkanskou logickou část. Svraští obočí nad těmi ujevně nelogickými údaji..

Dveře se otevřou a oni vkročí do místnosti. Spock se rozhlédne po místnost a zaregistruje několik vysokých Romulanských důstojníků, kteří by rádi Enterprise nejraději viděli v Hádově říši. Celá jejich skupina se přesune na stranu zastupitelů Federace.

Proč vlastně dosud neví nic o tom co se tady bude jednat? Ale kapitánovi Kirkovi je to zřejmě jedno nebo to nedává najevo. Všichni se baví tlumeně a zřejmě ještě na někoho čekají. Spock stojí a kontroluje všechny změny nálad a rozhovoru mezi Romulany a Pozemšťany.

Otevřou se dveře a Spock automaticky k nim pohlédne. Nevěří na náhody, když úplně vzadu spatří Desuse. Něco uvnitř něho se sevře a má pocit, že je někde jinde na jiném místě. Planeta Corsair a oni dva v místnosti a on mu říká co chce.

„Pane Spocku je vám něco?“ uslyší starostlivý hlas kapitána Kirka a uvědomí si pronikavý modrý pohled doktora McCoye.

„Nic kapitáne,“ tlumeně odpoví. Snad si neuvědomí, že ten vzadu muž je Desus pod jehož velení jednu krátkou chvíli spadal. Kirk se otočí k ostatním a uvědomí si, že se už skoro všichni posadili. Doktor zanadává, když zjisti, že pro něho nezbyla židle a tak musí stát v koutě. Jindy by to panu Spockovi připadalo humorné, ale v tuto chvílí má co dělat, aby udržel veškerou pozornost patřící poradě a ne svým problémům. Nakonec zvítězí vulkanské logické myšlení a výcvik a on je schopen vnímat všechno co se děje.

Spocku, ale mohl jsem tušit, že tady budeš, říká si za neproniknutelnou maskou Desus, bývalý kapitán Moonhawka, moentálně degradovaný na poručníka. Je rád, že aspoň mu zůstala nějaká hodnost a nemusel odjet hlídat vězně do dolu na planetě Remus. Když se dozvěděl, že v místě setkání bude loď Enterprise, tušil, že tam bude i Spock. Co ovšem netušil bylo to, že se s ním opět uvidí a bude mít na něho tak zničující vliv.

Jenže narozdíl od něho zdá se, že Spock ho sotva vnímá a přitom na planetě Corsair měli k sobě tak blízko. Zamiloval se do něho a jen vědomí jeho povinnosti vůči říši a také to kým Spock je, ho držela mimo. Ale pak se stalo něco podivného o čem nechtěl Spock už nikdy mluvit a milovali se. Později zjistil, že by se mohlo jednat o pon farr, ale proč s ním zůstal i poté co nemusel a takzvané šílenství opadlo? Byl jen vhodným prostředkem pro jeho sexuální  spojení nebo bylo v tom víc?

Věděl, že Spock není schopen opětovat city ženy a zůstali si i blízci poté co spolu přišli na Moonhawk.

Zradil ho a odešel k svému kapiptánovi. Byl mu něčím víc? Něčím jako on pro něho v ty dny na Corsairu nebo an Moonhawku?  Zná Kirkovu fotografii a viděl ho. Přitažlivý muž na Pozemšťana. Mají spolu něco? Žárlím? Jeho ruce se pod stolem sevřou v pěst. Je tu nejbezvýznamnějším Romulanem. Degradovali ho poté co Spock zradil a odvezl jejich tajné plány na neviditelnou masku a novinky, které instalovali do jeho lodě. Tolik mu věřil a bolí ho to, že zradil, i po těch dvou letech.

Konec. Proč všechny porady musí trvat tak dlouho, pomyslí si nezdvořile Spock a vstane. Stejně se pravděpodobně ničeho nedosáhne. Jenže společný nepřítel je přece jen společný nepřítel a mohlo by to uhladit některé konflikty mezi Federaci a Romulanskou říši. Vezme do ruky přístroj a snaží se ignorovat upřený pohled Desuse.

Vyvolává v něm skoro zapomenuté myšlenky.

„Všichni zůstavají na planetě,“ uslyší tlumené zaklení kapitána i doktora. Kdyby to uměl tak by to udělal taky. Takhle zůstane v blízkosti Desuse a on nevidí důvod proč by znovu měli navázat tam kde přestali a chce to doopravdy?

Dovnitř vejdou dva důstojníci z pozemské posádky a dva z romulanské. Každá skupina se vydá za těmi dvěma.

„Nechápu tomu,“ mručí kapitán Kirk a jde dovnitř přiděleného pokoje. Nedaleko něho je ubytován Spock a vedle něho McCoy. „Za pět minut u mně,“ promluví tichým hlasem Kirk k ostatním. Zavře dveře a za pět minut jsou všichni u kapitána. Spock se rozhlédne po nádherné bílé místnosti  s podivnými barevnými ornamenty. Všechno zaznamenává do počítače. Nízký stůl, postel nízká. Kdyby nebyly vysoké stropy myslel, si, že obyvatele byli velmi malí.

„Jak to vidíte?“ nalije sobě a McCoyovi do skleniček Antaranskou brandy a Spockovi vodu.

„Jak to vidím, kapitáne? Chtějí utajit za každou cenu o co se tady jedná. Proto zákaz komunikace mezi loďmi. Dokud nedojednají to co obě strany chtějí, tak do té doby jsme tu vězni.“

„Taky tak to vidím.“

„Já tedy s tím nejsem spokojený.“

„Nemusel jste doktore sem chodit. Nebyl jste pozvaný,“ odvětí klidně Spock. „Mně zas fascinuje zdejší kultura. Zjistil, jsem, že v počítačích toho moc není...“

„Vy a ta jejich kultura!“ zasyčí McCoy a práskne dveřmi.

„Řekl jsem snad něco?“

„Nic Spocku. Je snad na tom něco zajímavého?“

„Zatím nemám dostatek údajů, ale jakmile budu něco vědět víc, řeknu vám. Jdu zjistit, jestli je tu svobodný pohyb nebo platí omezení,“ zvedne se a vyjde ze dveří.

Svobodný pohyb je, ale jen po jejich prostoru. Do prostoru Romulanů nemůže a ani nechce. Přináší to neklid na záležitosti, které už dávno měl nechat spát. Cestou skenuje stavby a neobvyklé vzorce a porovnává s údaji v počítači, který má u sebe. Chybí mu knihovna na Enterprise, ale sejme toho tolik kolik může. Pípnutí. Otevře komunikátor.

„Spock.“

„Za hodinu zasedání,“ ozve se v něm hlas kapitána Kirka. Spock si slabě  povzdechne a obrátí se. V klidu dojde do ubytovny. Možná se mu to zdá, ale od posledního skenování jsou tu změny. Nepatrné, ale... „Fascinující,“ pronese cestou k zasedací místnosti. Nemůže se na vynadívat na výzdobu chodeb, stěn.  Účelnost s jednoduchosti.

„Kapitáne. Možná něco mám.“ Kirk zaregistruje v jeho hlase nadšení. Kdo by ho neznal, tak by si myslel, že je chladný jako ty zdi kolem.

„To je mi novinka,“ mrzutě, zabručí Kostra. Přes rameno má brašnu a taváří se jak kakabus.

„Co večer šachy?“ navrhne mu Spock.

„Ne...nemyslíte snad, že tu budeme tak dlouho?“

„Obávám se, že ještě déle,“ nemilosrdně řekne Spock a usadí se na své místo. Desus tu ještě není. Nějak podivně ho to uklidňuje, že jeho starý přítel tu není. Po půlhodině, kdy Spock se cele věnuje jen otázkam a odpovědím obou diplomatů, když se otevřou dveře a do nich vejde kapitán Romulanské lodi a s nim Desus, podivně bledý. Přejde k svému nadřízenému a něco mu pošeptá.

Spock svým citlivým sluchem zachytí problémy a  zbraně. I na něho mluvili tiše. Ale pokud oni nemají spojení s loďmi, jak to, že mají informace zvenčí? Otočí hlavu ke kapitánovi, ale jen zaznamená nepatrné zavrtění hlavy. Co se tu děje?

Ale zřejmě zprávu Romulané odsunuli na neurčito a Desus se svým kapitánem se usadili na svá místa. Spock zvedne k němu hlavu, ale tentokrát Romulan se na něho nedívá a zřejmě uvažuje o něčem jiném. Spock vidí, že jim něco otřáslo.

Jednání se protahují a i Spock začíná být tím řečněním unavený. Pořád má pocit, že stojí na místě. Nakonec už ví co chtějí zde uzavřít. Smlouvu, že v případě společného nepřítele nepůjdou proti sobě, ale dokonce si pomohou, což Spock schvaluje. Po hodině zpozoruje únavu u všech přítomných.

Má na mně stále takový vliv, uvědomuje si neodbytně Desus. Neměl by s ním nic mít, ale něco ho k němu táhne. Chce s ním znovu mluvit a zeptat se proč, i když to tuší.

„Pokračování zítra,“ a z nejedněch úst vyjde povzdech úlevy. Spock se zvedne a jde s kapitánem a doktorem k lidské části ubytovny. Desus za ním hledí a pak se obrátí a jde pryč. Nemají už nic společného.

„Kapitáne musím vám něco říct,“ tlumeně se ozve před dveřmi od pokoje Spock.

„Pojďte dál,“ pozve ho kapitán Kirk. Je unavený, ale Spockův hlas zní tak vážně. Nalije si opět aldabaranskou whiosky  a druhou skleničku podá Spockovi. Ten ji drží v rukou. „Ten jeden z nich není to kapitán Desus?“

„Poručík Desus,“ odvětí Spock bez emocí. Poznal Desuse. To není dobré.

„Takže ho degradovali. Co jste zaslechl?“

„Jen problémy a zbraně.“

„Mluvili romulanštinou,“ Spock nic k tomu neřekne. „Mají spojení s loďmi?“

„Zřejmě ano.“

Kirk přejde k oknu a dívá se na nádheru modrozelené planety s bílými budovami. Váhá jestli má to říct nebo ne. „Spocku, zkuste něco vyzvědět na tom Desusovi.“

„Kapitáne,“ Spock závahá „Jime.. proč? Vždyť víte, že mně za tu degradaci musí nenávidět.“ Kirk zauvažuje. Ne nesmí na to myslet. Musí zjistit víc.  A Spocka opravdu hodně lidi nenávidí, stejnou měrou jako ho miluji a Desus možná cítí něco víc. Povinnost k příteli nebo povinnost k Federaci? Ale nakonec Federace jako vždy zvítězí. Mlčí.

„Dobře zkusím to,“ v hlase Spocka se ozve zoufalství a nechuť. Kirkovi je nevolno, ale musí ochránit ostatní a Spock to zvládne. Zaslechne zavření dveří a pak vypije skleničku na ex. Kde se vlastně tady ten nápoj vzal? Dolu si ho nebral. Zřejmě jeden z důstojníků, který zařizoval ubytování. Povzdechne si a svalí se na čisté bílé lůžko. Chvilku se převrací jak není zvyklý spát skoro na podlaze, ale nakonec usne.

Něco zjistit na Desusovi? Lidé mají sny o kterých mluví jako o noční můře a tohle by mohla být jedna z nich. Jde chodbami a přemýšlí jak na to. Nakonec zastaví v jednom výklenku a dívá se ven na druhý vycházející měsíc modravé barvy.

„Tehdy svítil taky měsíc,“ ozve se za nim a Spock se otočí k Desusovi. Ano tehdy, když se fyzicky spojil se Desusem svítil měsíc a on poznal rozkoš ze spojení a pak neví jestli to bylo dobrovolné nebo ho ovládla jeho lidská polovina, ale dál s nim byl a nemusel.

„Desusi...“

„Proč jsi to Spocku udělal?“ zeptá se a dívá se též na měsíc. Celou svoji bytosti vnímá Spocka. Cítí jeho teplé tělo, ruce na svém těle, rty a černé žhavé oči. Nikdy by netušil, že Vulkanci jsou vášniví. Celou dobu na něho působil Spock jako nedotknutelný, chladný, naprosto ovládají se Vulkánec. Přesně takovým, jakým nechtěli jeho předci být a odešli z Vulkánu.

V té dny Spock uzavřel svoji mysl před jeho a on by chtěl s ním splynout nejen v milostném zápolení, ale také v telepatickém. Položí ruku na stěnu. Je tak chladná.

„Udělal bys to taky mít tu možnost.“

„Ano,“ tiše odvětí Desus. On by to udělal to stejné. Věděl, že taková bude odpověď. „Proto jsi tady. Vím to. Svým citlivým sluchem jsi zaslechl to co lidé nedokáži a teď po mně chceš vědět co,“ říká hořkým tónem, ale klidným. Ano i on by to udělal a čekal by na něho. Váhávě se ho dotkne. Necítí ucuknutí, jako poprvé, když se ho dotkl ve vězení kde skončil on pro pirátství a Spock pro zradu.

„Pamatuješ na ty noci?“ tiše se ozve.

Spock, chce zavrtět hlavou, ale ví, že ho Desus zná stejně dobře jako Kirk možná lépe. Jeho by neoklamal, i když tehdy se mu to podařilo. Zkusí to znovu. „Ano,“ odpoví místo ne. Ucítí jak Desus stáhne ruku.

„Nemohu nic bližšího říct, protože to sám nevím,“ zavrčí z ničeho nic. Spock cítí jak má špatnou náladu. „Víš proč jsme tady. Někteří nejsou té dohodě nakloněni.“

„U nás taky ne, ale já...“

„Ano ty ano. Vím to,“ oba se odmlčí a pozorují dál měsíc. „Zítra..“ Spock zaslechne a vnímá každým kouskem těla, že Desus odešel. Opře se o stěnu a pozoruje nádherný modrý měsíc jak pomalu zapadá. Zítra. Budou tady ještě nebo ne? Ale jak zná takové setkání tak ano.

 

Ano jsou tu stále a on už podruhé pozoruje východ modrého měsíce v šatech z černé látky, kterou nechal sobě ušít na Corsairu, planetě pirátů. Je černá a dokonale pohlcuje světlo a kolem postavy vytváří světélkující auru. Neví proč mu to Desus poslal a nechápe proč je schovával tu celou dobu. Měl podivný pocit, když si šaty znovu oblékal a v zrcadle viděl svoji minulost, kterou chtěl nechat pohřbít.

Pokus se něco vyzvědět od Desuse... mu zní v hlavě kapitánova slova. Tuší co po něm chce a ví on proč tady opět stojí?

Celý den poslouchal zamitání a nadhazování jedné smlouvy za druhou. Něco nevyhovovalo Lidem něco zas Romulanům. Citil jak kapitán je unavený a doktor McCoy podrážděný, až nakonec utekl. Možná mu i tak trochu záviděl, že mohl odejít od nudných povinnosti. Jak rád by zkoumal tu fascinující kulturu, kterou měl na dosah, místo poslouchání jednoho návrhu za druhým, i když tak důležitého pro obě strany.

Proč je tady? Zvažuje se založenýma rukam a pozoruje západ žlutého měsíc. Za chvilku zapadne modrý a Desus nikde. Proč mu to poslal? Tak nelogické. Neotočí se, když zaslechne kroky, které mu někdy zní ve snech. Ty jediné nedokáže ovládat a tak někdy ani nespí. Projde kolem něho a jde dál. Spock jde za ním a dvěma kroky ho dohoní. Kam jdou? Kam ho Desus vede? Jdou dál a on zahlédne červenou náušnici v uchu. Má chuť dotknout se tam kde míval svou. Neví proč si ji Desus vzal stejně tak jako nerozumí té své části, která se probudila s pohledem na černý pirátský oděv. Kdyby uběhlo sedm let, taky by věděl co ho to žene, ale ta doba ještě nenastala, kdy se musí fyzicky spojit s někým za každou cenou.

Oba jdou jako dva noční stíny mezi bělostnými budovami s modrozelenou vegetací. Desus vejde do jedné z budov pokryté nádhernými reliéfy a shodí kápí, která mu zakrývá obličej. Spock udělá totéž. Desus neví co ho donutilo vzít na sebe ten oblek a vůbec proč ho schovával. Nemá ve zvyku vzpomínat a být sentimentální což k romulanskému důstojníku se vůbec nehodí. Jenže na Corsairu byly tak nádherné časy.

„Můžeš mi říct proč jsme tady, Spocku?“

„Nevím. Chtěl jsi mně vidět a něco říct.“

„Ne, jen vidět. Jako by na tom místě se mně zmocnila horečka a vzpomínky,“ popravdě mu řekne Desus. „Měla to být uzavřená minulost a zničeho nic je tak živá.“ Má pocit, že je mimo čas, mimo dobu, jako by byli sami na planetě. Přistoupí k němu blíž.

Spock si uvědomuje, že není něco v pořádku, že se s ním děje něco divného, ale nedokáže to ovládat. Má pocit, jako by uběhlo sedm let a on znovu prožívá touhu po spojení se svým vybraným partnerem. Jenže jeho partnerka ho před sedmi odmítla a vybrala si někoho jiného. Díky kapitánovi tehdy tu horečku ukončil v rituálním boji, ale na Corsairu nemohl a jeho vulkánské Já si vybralo jako vhodného partnera Desuse. Kdyby nebyl na Corsairu mohl se jim stát Jim? Neví to, ale cítí jak se to vrátilo. Pamatuje si to tak dobře.

Natáhne ruku a přitáhne si k sobě Desuse. Tomu se zalesknou oči a přitiskne své rty k Spockovým.

„Není to normální,“ vyrazí ze sebe.

„Vím,“ zuřivě zašeptá Desus „ale nemohu to ovládnout a ani nechci. Moje budoucí manželka...“ odmlčí se Spock pochopí. Desus už není tak žádoucí partii jako dřív. Jim by řekl kašlu na to! Strhne mu oděv a Desus to udělá taky. První spojení, tak brutální proč, když leží Spock v Desusově náručí a Desus se nad ním sklání. Je to volnější a možná právě proto protáhl to šílenství o tolik dní. Protáhne se a nabídne své tělo Desusovým rukám víc. Je horké a Spock Desuse hladí stejně jako on jeho.

Pomalejší a nádhernější, přizná si po chvilce, když se s ním Desus spojí. Něžně a vášnivě, horečnatě, když jejich sexuální touha vzroste a oni se pohybuji v nejstarším rytmu vesmíru. Vykřikne, když se jeho tělo uvolní. Je mu dobře. Tak nádherně. Ví jak vypadá, protože toho si všiml v posádce Enterprise. I Jim se někdy takhle tváří. Nechce se mu přemýšlet o tom, že i on tak vapadá.

Teprve teď se rozhlédne po pokoji a po měkkém lůžku na kterém spočinuli. Desus si ho k sobě přitáhne.

„Chybělo mi to, Spocku,“ řekne a mazlivě přejede po jeho tváří, jindy tak přísné a teď tak uvolněné. Ten se k němu obrátí. Proč mu nevadí jeho tělo na svém? Vždy se vyhýbal jakémukoliv kontaktu. „Mohu?“ vidí jak se Desusova ruka vznáší k jeho čelu a přikládá ji do telepatického spojení. Trhne sebou. „Nechceš?“ zeptá se zklamaně Desus. Spock záváhá. V jeho paměti je tolik ukryto a chce to? Možná by mohl zkusit se spojit ne pro účel, ale zábavu. Jedinou zábavou je pro něho zkoumání a hry v šachy s Kostrou. Co by říkal, kdyby věděl jak mu říká? Jeho přísné rty zvlní úsměv a Desus má pocit, že právě dostal ten největší dar jaký mohl získat.

Spock natáhne ruku a položí ji k telepatickému spojení. V mozku si vybuduje bariéry. Neví jak to bude fungovat. Mám strach, uvědomí si, když cítí jak oba zkoumají opatrně toho druhého. Spock si brzy uvědomí, že Desusovi nejde o nějaké tajnosti, ale o jednoduché spojení. Uvolní se nevšimne si jak jejich sexuální touha po tom druhém opět vzrůstá. Má pocit, že je to něco jiného než předtím.

Dětství, první doteky, první porážky, výhry, nadšení se jimi proplétá. Pon farr a jeho důsledky, první zkušenost Desuse. Miluji se v hlavě a jejich těla žhnou víc, než předtím. Vypnou se jak oba vyvrcholí a schoulí se do náruče toho druhého.

Nechtějí se dívat do tváře. Spock je rozpačitý.

„Raději se neohlížej,“ klidně pronese Desus a Spock se podívá do jeho užasle tváře. Jeho pohled se upírá někam za něho. Otočí hlavu a ztuhne, když si uvědomí, že tam stojí postavy a prohlížejí si je. Ovládne se přikrýt obléci.

„Zdravíme,“ řekne postava, tak éterická jako stvořena z mlh a sněhu. Je nádherná a Spockovi se vybaví pohádka, kterou mu matka četla. Bylo to něco o vílách. Pozemská stará pohádka. Nechápal proč mu čte takové hlouposti, když by měl probírat rovnice o několika neznámých nebo chronometrické částice, které souvisejí s časem. „Prosím nelekejte se.“

„Vy jste obyvatelé této planety?“ dojde Spockovi. Desus udiveně si je prohliží a pak se podívá do tváře Spocka.

„Část,“ smutně pronese ta osoba. „Jmenuji se Ai,“ představí se.

„Já jsem Spock a to je Desus. Můžete mi říct jestli za tohle můžete vy?“ naznačí rukou místnost, pohozené šaty a je na lůžku. 

„Částečně ano. Jen jsme ve vás posíli vaše přání.“ Desus se zaškaraedí a Spock má pocit, že ho někdo pořádně přetáhl po hlavě.

„Přání?“ optá se Desus. Je nesvůj z celé situace.

„Ano. Ale vysvětlím vám to od začátku. Naše planeta Aoya je nádherná a odjakživa jsme zde žili v symbióze s Zay. My jsme Aoy a oni byli Zay. V klidu jsme se rozvijeli. Možná vás už napadlo jaký byl náš symbiotický vztah.“ Spock jen lituje toho, že nemůže všechno nahrávat, ale přístroj si nechal v pokoji a tak jeho mozek se snaží vše zaznamenat. „Zay tvořili páry a jeden z nás vždy patřil k trojici. Mohli se množit a milovat jen díky nám a my jsme k životu potřebovali jejich sexuální energii.“

„Co se stalo?“

„Nevíme. Zmizeli. Tedy najednou začali umírat a my jsme nemohli nic dělat. Nemůžeme odejít z planety hledat nový druh a tak jsme ztratili svá fyzická těla, která žila jen z této jejich energie, kterouu jsme si brali. A pak po padesáti vašich letech se zde zčistajasna objevili Pozemšťané a Romulané hned po nich.. Mají  obrovský sexuální potenciál. Jenže nevíme proč se nespojují,“ Ai se zamračí. „A bez té energie nejste schopni nás zaznamenat nebo vidět natož promluvit. Naučili jsme se váš jazyk, ale bylo to zybtečné. Odjeli jste a od té doby jste na naši planetu nepřiletěli,  až teď.“

„Ta planeta není vhodná ke kolonizaci,“ řekne Spock k Desusovi.

„Vím to,“ zavrčí. „A nepřerušuj.“

„Když jsme našli vás dva rozhodli jsme vaši sexuální stránku posilnit. Obvykle tohle neděláme, ale...“ musí být rozpačitá si pomyslí Spock. „U tebe to bylo těžké“ obrátí se z ničeho nic na Vulkance. Nechápu proč popíráš svoji vášnivou podstatu.“ Desus se začne smát a Spock by nejraději vstal a odešel pryč. Nepotřebuje se s někým bavit o svých sexuálních zkušenostech. Vlastně rozmnožovacích, ne ...

„Jsi zmatený. Měl bys častěji se uvolňovat. Milování je přece tak příjemné.“

To už Desus se zalyká smíchy. Spock se na něho nevrle podívá a natáhne ruku k rameni. Za chvilku Desus ohabne a klidně leží.

„Proč jsi to udělal?“ zeptá se  zmateně Ai. Spock si všimne, že těch víl, neví jak by to lépe přirovnal je méně. „Ztrácíme se. Chybí nám to. Omouváme se a děkujeme, aspoň za tu možnost zas být tak jako dřív. Jsi vášnivý muž Spocku,“ ještě zaslehne a pak jen vidí jak mizi.

„Kruci, proč jsi to udělal?“ má pocit, že se opil Kali –fal což je jeho oblíbený nápoj.

„Omlouvám se, ale rušil jsi. Co teď budeme dělat? Jsou vyspělí to bylo vidět.“

„Planeta je nevhodná pro kolonizaci jak pro nás tak pro vás a co Klingoni?“

„Tady Klingoni? Ne. Udělali by z nich paseku.“

„Tak to necháme být a vrátíme se k tomu co jsme dělali. Spock a vášnivý muž. Líbí se mi to,“ Desus se přitom usmívá. Spock se zavrtí. Neví co na to říct. Naprosto ho to prohlášení vykolejilo. „Měla pravdu. Vyhovuješ mi jako žádná z....“ Spock mu přiloží ruku na rty. Desus zamrká.

„Nemůžu jít za kapitánem a říct to. Máme zákaz těchle...“

„Sexuálních hrátek?“

„Přesně tak,“ řekne upjatě Spock a natáhne ruku pro oblečení.

„Já taky ne. Nevím jak bych mu říkal, jak jsem na to přišel, že Almerija jnení pustá.“

„Taky nevím,“ odvětí Spock a natáhne na sebe košili. Desus ho naposled pohladí po jeho horkém těle.

 Spock si nepamatuje, kdy přiznal, že něco neví. Desusu zklamaně se dívá jak jeho tělo mizí pod černým oděvem. Vstane a začne se oblékat. Je mu neuvěřitelné dobře a za to může první důstojník lodi federace Enterprise. K tomu vědecký důstojník, dodá si pochmurně. Spock na něho čeká, jako by se nic nestalo.

Vyjdou z budovy a všimnou si, že modrý měsíc už skoro zapadá.

„Dlouho jsme se zdrželi,“ Spock pochmurně přikývne hlavou. Snad ho kapitán nesháněl, ale to by se komunikátor ozval.

„Ten oblek si nech,“ řekne tiše Desus. Spock se k němu prudce otočí. Proč to chce, ale to už se ozvou oba komunikátory. Spock a Desus poodejdou od sebe.

„Spocku, rychle se dostavte ke mně! Kde k čertu jste!“ komunikátor zmlkne, aniž Spock  stihne odpovědět.

„Desusi ke mně!“ romulánský kapitán, je vždy stručnější než kapitáni lodi Federace, pomyslí si Desus. Oba se na sebe podívají a jen přikývnou hlavou. Spock zvedne ruku do vulkanského pozdravu a Desus si přiloží na hruď ruku. Oba se rozejdou jako by se nic nestalo.

„Co to na sobě máte Spocku?“ houkne na něho kapitán Kirk. Mračí se a netrpělivě ho vyhliží.

„Pokoušel jsem se zjisti něco víc o té události v zasedací místosti, kapitáne,“ klidně odvětí Spock. „A jelikož bylo lepší abych neměl uniformu, tak jsem našel tenhle oblek.“

„Dobře. Už nemusíte nic zjišťovat. Federace a Romulanské císařství bylo právě napadeno neznámým nepřítelem. Odjíždíme.“

„Dobře kapitáne,“ a postaví se vedle něho a doktora McCoye, který si ho udiveně prohliží. Kirk otevře komunikátor a řekne „Přenos a ihned.“ Tři světélkující sloupy zmizí z planety jakoby tady nikdo nebyl. Planeta opět je opuštěná jako před příchodem Pozemšťánů  a Romulanů.

„Spock na můstek, McCoy do...“

„Vím co mám dělat Jime,“ řekne trochu pdrážděně McCoy. Kapitán Kirk to přejde a spěchá na můstek. Zničeho nic se otočí k Spockovi, který jde hned za ním.

„Běžte se převléknout.“

„Ano kapitáne,“ rychle odbočí a spěchá do své kajuty. Nevšímá si udivených pohledů posádky. Rychle vejde do své kajuty a převlékné do uniformy důstojníka Spojené federace planet. Černý oděv pečlivě složí na postel a vyjde ven.

„Kapitáne,“ ozve se tiše Spock a stoupne si vedle něho. Na obrazovce je vidět seskupení všech lodi. Ani se nezeptal na které slouží, mu kmitne hlavou. Nechápe proč by se měl ptát. Jen další epizoda v jeho životě a tentokrát nejednal za sebe. Byl ovlivněn. Logickým výkladem proč se to všechno událo, se uklidní. Po chvilce přejde k lodním počítačům. Nakloní se a sáhne na přístroj, aby upravil senzory pro dálkový průzkum, když se jeho mysli dotkne jemná myšlenka. Ztuhne a chce ji odsunout.

„To jsem já Aii. Odlétáte?“

„Ano. Napadli nás nepřátele,“ jeho mysl ukáže co se asi děje ve vesmíru. Zaznamená nekonečný smutek z planety.

„Přijedete zase?“

„Nemám dost informaci. Nemohu říct ano ani ne.“

„Tak přijeďte s Desusem. Rád tě uvidí.“ Spock jednou svoji části upravuje senzory.

Nemožné,“ kategoricky odmítne.

Propojím vás.“ Spock se nadechne k odmítnuti, když ucítí mysl Desuse a jeho překvapení. Oba mlčí a cítí tu druhou mysl, která je spojila.

„Desusi.“

„Spocku.“

Ticho. „Přijedete?“

Spock má pocit, že vidí Desuse na jeho stanovišti na lodi, na tom jak ho dnes ráno viděl, jejich spojení na lůžku v komnatě, na víly a pak Corsair a jeho chladné rozhodnutí výběru partnera.

„Ano.“

„Ano.“  Mysl je šťastná a oni dva se dotýkají svými smysly sebe a pak přerušení. Spock zavrávora, jak přerušení bylo náhle urváno.  

„Je vám zle Spocku?“ ozve se u něho.

„Nic mi není doktore,“ a zalapá po dechu jak do jeho mozku se dostane proud čísel. Datum setkání. Kdo? Ai ho uklidní.

„Odlet plnou rychlosti, Scotty,“ uvědomí si slova kapitána. Má chuť se zvednou od počítačů a podívat se na planetu, ale dobře si uvědomuje pozorný pohled doktora.

„Nemáte co na práci?“ zeptá se tlumeně. McCoy se rozzáří.

„Překážím vám Spocku?“ řekne sladce.

„Nikoliv doktore McCoy, ale je nelogické být v této chvili tady.“

„Nelogické možná Spocku, ale potřebujete dohled.“

„Jsem v naprostém pořádku.“

„To tvrdíte vy. Takže po skoneční směny se u mně stavíte na prohlídku. Něco připravím“ Spock zaskřípa zubama. Už zase a McCoy si tiše hvízdajíc jde k sobě do nemocnice připravit šachy a výslech. Hlavně z něho vytáhnout něco, i když z toho zatraceného logického tvora jedině vytáhne, že byl na průzkumu. Jenže podle něho se tam stalo víc.

Pozdě večer po remíze v šachách s doktorem, otevře místnost a vejde dovnitř. Jeho pohled padne na oblek a na stolečku uvidí červenou náušnici. Doktor, ho napadne. Vezme ji do ruky a obdivuje její zářivý lesk.

 

 

Místnosti probleskla jeho temná postava,

Až srdce rozbušila, když je nabídl

Ženám v plen.

Oděn v hávu z blesků

Oddal se dámám

A tajemství zahalilo radost.

Vidět jeho tvář závojem černého plamene,

Dotknout se jeho silné a teplé ruky,

Patřit tomuto ohnivému muži,

Třeba jen na chvilku.

Čas lásky ukrajuje,

On tajemný,

Má planoucí láska.

   

                         Galicia

 

Slyší Desusův hlas jak přednáší verše na Corsairu jedné noci, které napsala žena, která se do něho zamilovala a té noci se bavil i on. Slyší jeho jemný ironický hlas a smích jak přednáší verše zamilované ženy, dobře vědíc, že Spock její city nemůže opětovat.

Odloží náušnici do krabičky a oblek schová k ostatním věcem. Chvilku stojí u okna a dívá se na ubíhající vesmír. Teď v tuhle chvílí je důstojníkem Federace. Není na Corsairu kde byl pirátem a není v Almeriji. Sedne si k počítači a otevře hvězdné mapy.  

 

 

Konec

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

přečteno a děkuji

(Irad, 12. 9. 2015 0:27)

A ted s Kirkem 8-)

Ai aj :)

Návštěvy

(Amater, 29. 4. 2009 20:16)

323x děkuji

Komentáře
pěkně napsaný
(trekie - 03. 04. 2008 23:26)

to se ti povedlo moc pěkně napsany svět Vulkancu trošku jinak jsem velky fanda traku ale tohle do ho dokonale zapada moc se ti to povedlo


=0)
(teressa - 01. 04. 2008 16:09)

hmmmmmmm...co napisat ...asi len ze to bolo uzasne ..vlastne ako vzdy...ale vazne...bol to pekny pribeh ale musela som predstavovat ine tvare 80)

Kamenování??
(magdata - 31. 03. 2008 13:42)

Pročpak. K tomu já nemám důvod. Moc krásná povídka, i když slash ve Star Treku moc nemusím tak tohle bylo moc pěkné. A vášnivý Spock mě opravdu potěšil, no jo na každého jednou dojde.

proč ne :)
(Arisawa - 30. 03. 2008 15:19)

pan Spock je má oblíbená postava, je zajímavé vidět ho "ulítnout" :)))


Svět Star Treku
(Olga - 30. 03. 2008 12:42)

znám poměrně dobře nebo to aspoň po letech, kdy se pročítám hromadou startrekovských knížek, prokoukávám všemi sériemi a na jakoukoli událost reaguji pozvednutím jednoho obočí a prohlášením "fascinující," mám tu drzost tvrdit :-) Takže mám tu drzost tvrdit i to, že se mi tahle povídka líbila a že podle mě zobrazuje Spockovo milostné vzplanutí o pěkných pár tříd lépe než jiné, které znám. Upřímně se přiznám, že sama si nedokážu svou nejoblíbenější seriálovou postavu představit v romantické zápletce a radši se o to ani nesnažím, ale obdivuju ty, kterým to jde. Takže moc díky za setkání na Almerii. A BTW, moc pěkná fotka :-)


Hm hm
(Nex - 30. 03. 2008 00:22)

Dobře, možná tě někdo zkusí kamenovat, ale pořád můžeš včas nahodit štíty ne?

Svět Star Treku zas moc dobře neznám, jen když kysi běžel v televizi seriál, dívávala jsem se. I tak mě ale uchvátil, hvězdné války hadr. Tolik ras, tolik kultur, tolik nápadů! Na původ Spocka si vzpomínám jen matně, nicméně přesně si pamatuju jeho chladnou a nezaujatou logiku, jeho sebeovládání a vyrovnanost. Vidět ho tady takhle, z této stránky je velmi...zábavné. Už zase tě podezírám z toho, že napíšeš celý text vážně, ale ve skutečnosti je to jeden velký fórek. Načas jsem si to přestala myslet, ale tohle mě definitivně utvrdilo.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA